Léto je v plném proudu, a právě teď je ideální čas si dopřát lehké, svěží a barevné pokrmy. Od křupavé italské panzanelly po exotický thajský som tum – saláty po celém světě nabízejí nejen vitamíny a chuť, ale i příběh své země původu. Připravte se na kulinářskou cestu, která vás zavede od Evropy přes Střední východ až po dalekou Asii a Latinskou Ameriku, a objevte, jak se každá kultura vyrovnává s létem a sezonními ingrediencemi.
Léto je v plném proudu, a právě teď je ideální čas si dopřát lehké, svěží a barevné pokrmy. Od křupavé italské panzanelly po exotický thajský som tum – saláty po celém světě nabízejí nejen vitamíny a chuť, ale i příběh své země původu. Připravte se na kulinářskou cestu, která vás zavede od Evropy přes Střední východ až po dalekou Asii a Latinskou Ameriku, a objevte, jak se každá kultura vyrovnává s létem a sezonními ingrediencemi.
Klasický salát pochází z Nice na francouzské riviéře. Obsahuje rajčata, vařená vejce, olivy, rybí produkty (obvykle tuňáka nebo ančovičky) a je dochucen olivovým olejem. Oblíbený je od počátku 20. století a je považován za jednu z nejvyváženějších a nejpropracovanějších letních kombinací.
Dnes je zcela běžný v restauracích po celém světě, včetně těch našich. Na původ César salátu v Tijuaně v Mexiku se ale často zapomíná.
Už před více než 100 lety italský šéfkuchař Cesar Cardini připravil „Ensalada Cesar“ v tamním hotelu Caesars. Tradiční příprava se příliš nezměnila: salát se míchá ve velké dřevěné míse. Základem je zálivka z pasty z ančoviček, dochucená dijonskou hořčicí, česnekem, limetkovou šťávou, černým pepřem a hoblinkami parmazánu, které se jemně promíchají. Následně se přidá žloutek k emulgaci a trochu worcesterské omáčky a olivového oleje. Salát se posype dalším parmazánem a podává s krutony.
Šopský salát je klasikou, která si – v určitých obměněných variantách – našla cestu i k nám. Název pochází z oblasti Shopluk na západě Bulharska, a kombinace barev – červená rajčata a paprika, zelené okurky a bílý sýr – symbolizuje bulharskou vlajku.
Tento křupavý a barevný salát se skládá z nakrájených zralých rajčat, pečených paprik (většinou zelených, občas i červených), okurek, případně feferonek, červené cibule, čerstvé petrželky a drobivého sýra Sirene – bulharské verze Fety. Salát se doplní olivovým olejem a někdy i černými olivami.
Někdy ty nejlepší věci vzniknou z toho, co zbylo. Italský chlebový salát Panzanella má své kořeny v Toskánsku a původně šlo o skromné jídlo rolníků, kteří zužitkovali starší chléb a sezónní zeleninu. Dnes patří mezi největší letní klasiky – osvěžující, barevný a přitom dokonale sytý.
Základ tvoří den starý venkovský chléb, který se natrhá na kousky a nechá nasáknout pikantní zálivkou z vinného nebo sherry octa. Díky tomu získá příjemnou vláčnost, aniž by se rozmočil. Přidají se zralá rajčata, okurka, řapíkatý celer, jarní cibulka, olivový olej a čerstvá bazalka – jednoduchá kombinace, která chutná jako léto v Itálii.
Někdy je v jednoduchosti ta největší síla. Katzutz, v překladu „nasekaný salát“, je stálicí izraelské kuchyně, která téměř nikdy nechybí na místním stole – od snídaně až po večeři. Základem jsou ty nejčerstvější suroviny: rajčata, okurky a petrželka, nakrájené nadrobno a promíchané s olivovým olejem, citronovou šťávou a špetkou soli.
Podobně jako izraelský salát (ten používá petržel, zatímco zde se přidává máta), je Shirazi salát neboli Salad-e Shirazi perské jídlo připravované z rajčat, perských okurek a cibule. Podává se při mnoha jídlech po celém Íránu. Nazván je podle města Šíráz na jihu země a jeho svěží, kyselá chuť doplňuje rýži, bohaté dušené pokrmy i kebaby. Co ho odlišuje od jiných salátů, je použití verjuice – kyselé šťávy z nezralého hroznu nebo kdoulí – místo citronové šťávy, která je ale rovněž vhodná.
Když se řekne švédská kuchyně, většině z nás se vybaví masové kuličky. A právě k nim se nejlépe hodí tahle tradiční okurková příloha s pro nás vtipným názvem Gammaldags Pressgurka, tedy „starodávná lisovaná okurka“.
Příprava je jednoduchá, ale je v tom fígl: okurky se nakrájejí na tenké plátky, osolí, zatíží a nechají pustit šťávu. Právě proto „press“ – okurky se doslova vymačkají. Pak se naloží do sladkokyselého láku z octa, vody, cukru, bílého pepře a čerstvé petrželky. Po pár hodinách odležení získají osvěžující chuť, která krásně vyvažuje hutnější jídla, ať už jde o maso, pečeně nebo ryby.
Jednoduché, elegantní a dokonale skandinávské – zkrátka salát, který ukazuje, že i obyčejná okurka se může stát hvězdou stolu.
Tradiční švábský bramborový salát používá vinaigrette, obvykle připravenou z vývaru (hovězího nebo zeleninového), oleje, octa a hořčice. Hlavní odlišností oproti většině bramborových salátů je úplná absence majonézy. V Německu, kde je salát známý jako Schwäbischer Kartoffelsalat, se podává v restauracích, prodává v obchodech a připravuje i doma. Základem jsou voskové brambory, které lépe drží chuť než škrobové, a celé jídlo se tradičně ozdobí pažitkou.
Tento jednoduchý a osvěžující řecký vesnický salát je složen z různých druhů zralých rajčat (mohou být i žlutá nebo cherry), červené cibule, zelené papriky, křupavých okurek, oliv Kalamata, posypaný oreganem a pokapaný kvalitním extra panenským olivovým olejem – ideálně samozřejmě řeckým. Nechybí sůl a klínky klasické řecké fety. Původně prostý pokrm řeckých sedláků získal popularitu až v 60. letech, a dnes jej najdete na jídelních lístcích po celém světě. Lehce křupavý, šťavnatý a s pikantní slaností sýra – prostě dokonalé osvěžení.
Letní španělský salát Pipirrana je osvěžující směsí rajčat, paprik, cibule a okurek, zalitou pikantní vinaigrette. Lehké, svěží a plné chutí, je to ideální salát pro horké letní dny.
Stejně jako mnoho skvělých jídel vznikl i Cobb salát z nouze. Podle místních pověstí z 30. let v Los Angeles si Robert Cobb, majitel restaurace Brown Derby, poskládal tento bílkovinami nabitý salát z toho, co našel ve své lednici: salát, vodnici, vařená vejce, křupavou slaninu, pečené kuře, avokádo, rajčata, pažitku a modrý sýr, vše nakrájené a zalité domácím francouzským dresinkem.
Salát se stal okamžitě hitem hollywoodské restaurace a často se připravoval přímo u stolu pro hosty, a to až do uzavření podniku v 80. letech. Svou popularitu si ale po celých Spojených státech zachovává dodnes.
Tabbouleh (někdy psáno i jako Tabouli) je salát, který staví na jedné hlavní ingredienci: petrželi. Tradičně se připravuje z bulguru (nikoli z kuskusu), jemně nasekané petržele, rajčat, máty a cibule. Vše se promíchá s dresinkem z citronové šťávy, olivového oleje, soli a pepře. Recepty se mohou lišit – někteří kuchaři přidávají okurku, jiní zase granátové jablko nebo šťávu z kyselého hroznového vína, aby salátu dodali svěží kyselost.
Ruský bramborový salát, známý jako Olivye nebo salát Olivier, je v Rusku i na Ukrajině stálicí domácích stolů. Má také význam při oslavách Nového roku a je oblíbený na rodinných akcích, slavnostních událostech a svátečních setkáních po celý rok. Tento vydatný bramborový salát pojmenovaný po svém tvůrci, ruském šéfkuchaři Lucienu Olivierovi, vznikl v 60. letech 19. století v moskevské restauraci Hermitage. Na první pohled se může zdát jednoduchý, ale variace přísad – zelenina jako mrkev, hrášek a sladké okurky, vejce, šunka (nebo kuře či dokonce salám) – plus majonéza – dodávají jídlu nečekaný nádech, podle toho, kdo jej připravuje.
Japonský okurkový salát „sunomono“ se připravuje z tenkých plátků okurek ochucených sladkokyselým octem a patří mezi typické předkrmy nebo přílohy v japonských restauracích po celém světě. Ocet údajně podporuje chuť k jídlu, a protože salát obsahuje jen pár ingrediencí – japonské okurky, cukr, sůl, sójovou omáčku, rýžový ocet a sezamová semínka – je rychlý a snadný na přípravu. Okurky jsou navíc levné a snadno dostupné. Salát skvěle doplňuje téměř jakékoli jídlo a vyvažuje těžší pokrmy, například tempuru.
Waldorfský salát tvoří jablka, celer, hrozny a kousky kuřete, vše spojeno majonézou. Jeho vznik je spojen s legendárním švýcarským šéfkuchařem Oscarem Tschirkym, který působil v newyorském hotelu Waldorf-Astoria.Původně připravil salát pouze ze tří ingrediencí: oloupaných jablek nakrájených na malé kousky, nasekaného celeru a dobré majonézy.
Salát je současně kyselý, křupavý, krémový, sladký i nakyslý. Postupně se recept vyvíjel – v 20. letech byly přidány vlašské ořechy, později hrozny a rozinky, vejce a někdy dokonce i malé marshmallows, hlavně do „sladkých“ variant. Zvláštní? Ano, ale velice americké.
V Argentině patří salát z palmových srdíček – ensalada de palmitos – k nejoblíbenějším přílohám. Palmitos neboli „srdíčka palmy“ jsou delikátní zelenina, která se získává z mladých palmových výhonků. Protože jsou ale velmi křehká a rychle podléhají zkáze, většinou se konzervují, aby si zachovala svou jemnou chuť.
Salát se připravuje ze sterilovaných palmitos nakrájených na plátky, čerstvých rajčat, avokáda a šťávy z limetky. Nahoru přijde jarní cibulka a koriandr. Výsledek? Lehký a osvěžující salát, který na talíři krásně kontrastuje s typicky argentinskými těžšími masovými specialitami.
Jednoduchý, efektní a hotový za pár minut – ideální inspirace i na letní grilovačky.
Gado-gado najdete po celé Indonésii, přičemž jeho složení se liší podle regionu. Tento sladko-slaně-kyselý salát obsahuje zeleninu obalenou v lahodné arašídové omáčce. Obvykle se skládá z mixu čerstvé zeleniny (syrové nebo napařené), vařených vajec, smaženého tofu nebo tempehu a podává se s arašídovou omáčkou. Některé recepty používají čerstvé arašídy, jiné arašídové máslo. Název Gado-gado by se dal přeložit jako „směs-směs“ a salát je v Indonésii tak oblíbený, že je považován za národní pokrm.
V parném klimatu Myanmaru sázejí místní obyvatelé na salát z čajových listů. Jejich tradiční salát, známý jako Laphet Thoke, využívá fermentované čajové listy, které mají kouřovou a mírně hořkou chuť, pak kombinuje čerstvou zeleninu, smažený česnek, zelené chilli, křupavé pražené arašídy, smažené fazole, sušené krevety a opražená sezamová semínka. Vše se podává na podkladu z hlávkového salátu a dochucuje směsí rybí omáčky a limetkové šťávy.
Timatim Salata, neboli rajčatový salát, se může zdát jednoduchý, ale etiopské koření berbere mu dodává jedinečný nádech. Teplá směs umami koření s výraznou chutí koriandru a papriky není příliš pálivá, ale salátu dodává hloubku a komplexnost. Salát se připravuje jednoduše z nakrájených rajčat, jemně nasekané cibule, česneku a jalapeña, přelité zálivkou z citronové nebo limetkové šťávy, olivového oleje, koření berbere a soli. Timatim se obvykle podává jako příloha k injera, slavnému etiopskému nadýchanému a kyselému chlebu.
Kachumbari (svahilsky „čerstvý salát z rajčat a cibule“) je východoafrická stálice, oblíbená zejména v Keni a Tanzanii. Tento jednoduchý, ale osvěžující salát se připravuje z jemně nakrájených rajčat a cibule, dochucených chili papričkami, solí, koriandrem, citronovou šťávou a trochou oleje. Funguje jako lehká příloha nebo salsa a skvěle doplňuje bohaté masové pokrmy, zvěřinu i vydatné rýžové speciality. Čím déle salát odleží v marinádě, tím výraznější a lahodnější chuť získává.
Mexická kuchyně je známá svou barevností a energií – a tenhle salát je toho důkazem. Základem je jicama – křupavá hlíza původem z Mexika, která dodává salátu sladkou svěžest a lehce oříškový tón. Do misky k ní přijdou okurky, pomeranč, ananas, cibule, koriandr a chilli papričky, nahoře pak plátky avokáda a křupavé pražené dýňové semínko (pepitas). Celý salát drží pohromadě avokádový dresink s kořením Tajín, což je směs chilli a limetky, která se pro jistotu přisype ještě i navrch.
Jde o sladkokyselý pokrm, který se podává během oslav Lunárního nového roku a přezdívá se mu také „salát prosperity“ (lo hei). Příprava je malým rituálem: na velký talíř se postupně vrství suroviny – nastrouhaná zelenina (mrkev, ředkev daikon, batáty, okurka, nakládaný zázvor), křupavé oříšky, semínka, koření i omáčka. Nakonec se přidá syrová ryba.
A pak přichází ta nejzábavnější část: všichni stolovníci společně hůlkami „vyhazují“ salát co nejvýš do vzduchu, přičemž hlasitě přejí sobě i ostatním hojnost, zdraví a štěstí do nového roku. Čím výš salát letí, tím víc štěstí má přijít.
V Thajsku známý jako Som Tum, tento křupavý, kyselý thajský salát z papáji má původ v Laosu, ale je velmi populární a podává se po celý rok (a často se konzumuje i několikrát týdně či denně) po celé jihovýchodní Asii. V Thajsku se běžně najde na ulicích, v restauracích i v domácnostech.
K přípravě salátu se česnek, sůl, arašídy, chili papričky, cukr a krevety rozdrtí na pastu a smíchají s limetkovou šťávou a rybí omáčkou. Touto směsí se potom promíchá nastrouhaná zelená papája, rajčata a dlouhé fazole a salát se nakonec posype arašídy.
Ačkoli je Indie horká a vlhká, nemá tak širokou škálu salátů jako středomořské kultury – aspoň tak tvrdí indická kuchařka Asma Khan. Samozřejmě ale jedí čerstvou zeleninu k jídlům, a jeden konkrétní salát, který Khan podává, je kořeněný citrusový zeleninový salát nazvaný Narangi salad. Připravuje se z pomerančů, nakrájených červených nebo zelených chili papriček, mrkve, zelí a hřebíčku. Salát je zálivkou z medového octa, která je zároveň kyselá, slaná, sladká a svěží, s přesně vyváženou pikantností.
