Žebříček nejhorších jídel světa zná vítěze: Rozpaky vzbudily islandské lahůdky i česká klasika

Žebříček nejhorších jídel světa vychází z desetitisíců hodnocení běžných strávníků i gastronomických nadšenců z celého světa. Přestože může na první pohled působit kontroverzně či pobavit, nabízí zajímavý pohled na to, jak rozdílné mohou být chutě, zvyklosti a očekávání napříč kulturami.

Dalším často kritizovaným jídlem je Þorramatur – islandský talíř složený z fermentovaných ryb, masa a vnitřností. Pokrm je pevně spojen se zimními slavnostmi, ale jeho velmi intenzivní aroma a chuť odrazují velkou část zahraničních hodnotitelů.

Na seznamu se objevuje i švédský blodpalt, tedy hutné knedlíky připravované z mouky a zvířecí krve. Podobně dopadly také různé krvavé palačinky, rybí pokrmy kombinované s masem nebo silně konzervované a želatinové speciality, jako jsou například anglické jellied eels – úhoři v aspiku.

Překvapivé položky a „moderní“ propadáky

Ne všechna jídla v žebříčku jsou extrémní nebo historická. Mezi nejhůře hodnocené se dostala například i švédská Pizza Vulkanen, která kombinuje velké množství ingrediencí včetně hranolků, masa a omáček. Kritici ji označují za příklad pokrmu, kde množství převážilo nad harmonií chutí. To jasně ukazuje, že nízké hodnocení nemusí nutně souviset jen s tradicí nebo neobvyklými surovinami či způsobem přípravy, ale i s moderními experimenty, které mnohdy předčí vaření pejska s kočičkou.

Kulturní střet chutí

Společným jmenovatelem většiny „nejhorších“ jídel je zajímavý fakt, a to že ve své domovině nejsou považována za špatná. Naopak – často jde o jídla slavnostní, historicky důležitá nebo spojená s národní identitou. Nízké hodnocení tak spíše odráží kulturní rozdíly než skutečnou kvalitu pokrmů. Co je pro jednoho delikatesa, může být pro jiného nepochopitelné. Fermentace, vnitřnosti, krev nebo specifické kombinace chutí jsou běžné v mnoha kuchyních, ale neodpovídají globálnímu, často „západnímu“ chuťovému standardu.

Pomazánkové máslo i dietní suchar

Žebříček nejhůře hodnocených jídel se nevyhnul ani české kuchyni. Do první stovky se dostaly chlebová polévka, karlovarský suchar a tradiční pomazánkové máslo – jídla, která jsou u nás symbolem jednoduchosti a tradice, ale u zahraničních hodnotitelů narážejí na nepochopení kvůli své nenápadné chuti či specifické konzistenci. Výsledky tak znovu ukazují, že chuť je hluboce kulturní záležitost a že to, co doma považujeme za samozřejmost, může jinde působit překvapivě, až rozpačitě.

Kdo si vysloužil které místo a na jakých příčkách se umístily české klasiky, se dozvíte v bohaté infografice.

Zdroj: tasteatlas.com