Podle MUDr. Šédové je na čase, abychom přestali stigmatizovat lidi s obezitou – a začali o ní mluvit tak, jak si zaslouží. Tedy jako o komplexním zdravotním problému, který ovlivňuje mnoho faktorů – od genetiky přes psychiku až po životní podmínky.




Možná to znáte: od určitého věku začnou kila přibývat, i když životní styl zůstává stejný. S pokročilým věkem se mění tělo, hormony, nálady i energie. A společnost, místo aby nabídla pomocnou ruku, mnohdy jen ukazuje prstem. Přitom obezita není "prostě" lenost. Je to chronické onemocnění, které si zaslouží respekt, pochopení a odbornou péči, poukazuje lékařka MUDr. Kateřina Šédová.
Podle MUDr. Šédové je na čase, abychom přestali stigmatizovat lidi s obezitou – a začali o ní mluvit tak, jak si zaslouží. Tedy jako o komplexním zdravotním problému, který ovlivňuje mnoho faktorů – od genetiky přes psychiku až po životní podmínky.
„Pokud chceme obezitu skutečně řešit, musíme změnit způsob, jak mluvíme o ní i o lidech, kteří jí trpí,“ trvá na svém stanovišti Šédová a varuje, kam taková ostrakizace vede: „Výsledkem nejrůznějších předsudků, stigmat a bagatelizace totiž je, že si lidé s obezitou často netroufnou říct o pomoc, protože ji pokládají za osobní selhání.“
Hodnotit člověka s obezitou jako někoho líného či neschopného je prostě zjednodušující a nespravedlivé. Tohle není jen o jídle a pohybu – zasahuje do toho i duševní zdraví, hormony, spánek, stres nebo sociální situace.
Mnoho žen ví, jak těžké je mluvit o váze bez pocitu studu. A právě to může být první překážka. Stigma obezity vede často k tomu, že lidé problém skrývají, bojí se vyhledat pomoc, vyhýbají se preventivním prohlídkám a často trpí nízkým sebevědomím, úzkostmi nebo depresí. A tak vzniká začarovaný kruh: obezita ovlivňuje psychiku – a psychická nepohoda zase může vést k přibývání na váze.
Vžité představy typu „kdo chce, zhubne“ nebo „stačí víc chodit“ jsou podle doktorky Šédové nejen nepřesné, ale i nebezpečné. Obezita nemusí být vždy jen důsledkem přejídání. Velkou roli hrají hormony, metabolismus, kvalita spánku, stres nebo schopnost zvládat emoce. Ovlivňují ji také příjmy a vzdělání – lidé s nižšími příjmy často nemají přístup k výživnějším potravinám ani k odborné pomoci. Nižší vzdělání souvisí posléze i s nižší zdravotní gramotností: tito lidé mají méně informací o výživě a nedokážou je tím pádem ani aplikovat v praxi.
Jedním z rozšířených omylů je také představa, že děti z nadváhy jednoduše „vyrostou“. Ve skutečnosti si však většina z nich nese problémy s váhou i do dospělosti. Nejde přitom jen o jídlo a pohyb – velmi důležitou roli hraje také kvalitní spánek, schopnost zvládat emoce, a především to, jak se o těle a jídle mluví doma, ve škole nebo v médiích. Základem zdravého vývoje je vytvoření pozitivního a laskavého vztahu k vlastnímu tělu i stravování – nikoliv drastické diety nebo stud, který může dítěti ublížit na celý život.
Navíc obezita nezasahuje jen zdraví. Může ovlivnit také naše vztahy, sebevědomí, sexualitu i pracovní život. Ať už jde o ponižující poznámky od okolí, výsměch nebo šikanu, následky bývají bolestivé. Veřejný tlak na „ideální postavu“ pak často vede ke zbytečnému studu a snaze o krátkodobé diety namísto trvalé změny.
„Lidé s obezitou nepotřebují veřejné soudy a neodborné bagatelizující rady. Potřebují porozumění, podporu a přístup ke kvalitní péči a adekvátní léčbě,“ uzavírá téma Šédová. Nejde o dokonalé tělo, ale o zdravý vztah k sobě.
Zdroj: vyjádření MUDr. Kateřiny Šédové (červen 2025), National Library of Medicine, Healthline, Wikipedia









