Druhý díl slovenské Extrémní proměny vypráví o Barboře. Ačkoli je její táta zkušený maratonec, sama se vyšplhala na váhu 137,4 kilogramu a dostala se do začarovaného kruhu. Hlavní motivací pro ni byla dcera - ale jak sama tvrdí, kvůli obezitě o ni málem přišla. Jak si poradila Barbora s rokem Extrémní proměny? Připomeňte si v galerii.
Barbora z Humenného sama říká, že od malička bojovala s váhou. „Já jsem nikdy nebyla štíhlá. Měla jsem na sobě více kilo, než je zdravé, ale nikdy jsem nebyla až takováhle,“ tvrdí na začátku pořadu maminka malé Dorotky. Podle ní se situace zhoršila v těhotenství, konkrétně od šestého měsíce, kdy nárazově přibrala 35 kilo.
Pro Barboru to nebyla jen otázka fyzické změny, ale i začátek dlouhé a náročné cesty, která ovlivnila celý její život i vztahy kolem ní. Jak se jí Extrémní proměna povedla?
Barbora z Humenného sama říká, že od malička bojovala s váhou. „Já jsem nikdy nebyla štíhlá. Měla jsem na sobě více kilo, než je zdravé, ale nikdy jsem nebyla až takováhle,“ tvrdí na začátku pořadu maminka malé Dorotky. Podle ní se situace zhoršila v těhotenství, konkrétně od šestého měsíce, kdy nárazově přibrala 35 kilo.
Pro Barboru to nebyla jen otázka fyzické změny, ale i začátek dlouhé a náročné cesty, která ovlivnila celý její život i vztahy kolem ní. Jak se jí Extrémní proměna povedla?
„Když se dcera narodila, hodně plakala, byly to těžké měsíce a já jsem stres po večerech doslova zajídala,“ přiznává Barbora s tím, že má problém s malou holčičkou držet tempo. Navíc jí neprospívají ani špatné stravovací návyky. „Když jde večer spát, je to můj čas. Je jedno, že je deset, osm nebo jedenáct hodin, já si sednu před televizi a tehdy začíná můj rituál jedení,“ popisuje svoje zvyky s tím, že všechno dohání v noci. Sama to označuje už jako závislost na jídle. „Zajídám všechno dobré i všechno špatné.“
Vyzkoušela kdejaké diety, ale všechny selhaly. Váha se vrátila zpátky, a ještě k tomu dvojnásobně. „Dám si cheat day – a je z toho cheat měsíc," konstatuje zkroušeně Barbora. Sama si uvědomuje, že pokud nechce dojít až na 160 kilo, musí něco udělat tady a teď.
V zrcadle se na sebe dívá jen nerada. „Hlavní motivací je moje dcera,“ říká se slzami v očích. „Můj manžel je moje druhá největší motivace. Abych se před ním nestyděla. Já vím, že on se za mě nestydí, vždyť mě nepoznal padesátikilovou, ale jeho kamarádi mají všichni štíhlé, krásné ženy – chtěla bych, aby i on mohl být na mě hrdý."
Barbora dále mluví o tom, že je na sebe vzteklá. „Nejraději bych tu jednu Barboru ze sebe vyhnala pryč, protože jsem ji asi snědla,“ vtipkuje přes slzy.
„Nikdy jsi jí ani neřekl, Barboro, mohla bys zhubnout?“ ptá se trenér Maroš Molnár Barbořina manžela Ondreje. Ten jen s úsměvem vrtí hlavou, že nikdy. „Ty ji asi brutálně miluješ!“
„Nejvíce na světě,“ potvrzuje Ondrej. Svěří se trenérovi, že by i rádi měli druhého potomka, ale Barbořina obezita v tom brání. „Už jsem jedno těhotenství na obezitu měla a byla jsem na hraně já i Dorotka,“ dodává k tomu smutně Barbora. „Svým způsobem jsem tím, že jsem obézní, ohrozila i svoje nenarozené dítě. A už druhému to neudělám,“ sype si popel na hlavu. Když rodila, museli udělat akutní císařský řez, protože miminku nemohli naměřit puls. Bolestná událost na Barboře zanechala stopy. „Vysnívala jsem si dceru, kterou jsem si téměř vlastní obezitou zabila.“
První vážení ukáže 137,4 kg a probíhá u Barbořiných rodičů. „Všichni se kvůli mě trápí,“ říká Barbora. Její máma je zdravotní sestra a hledá pořád nějaké řešení. Její sourozenci nadváhou netrpí. A největším sportovcem z rodiny je její tatínek. „Otec byl maratonec, byl i mistrem Slovenska. Pro něj je běh celý život.“ Víkendy rodina trávila na závodech, ale toto nadšení se na jeho děti úplně nepřeneslo. Pokaždé s ním vydržely trénovat maximálně dva měsíce.
Nepřítomnost otce u klíčových okamžiků je trnem v oku Maroše Molnára. Má pocit, že by tatínek Petr mohl svou dceru víc podpořit. Na první vážení jde pozdě a u těch dalších chybí. Možná mu ale jen není po chuti přítomnost kamer, protože Barbora v průběhu pořadu mluví o tom, že jejich vztah se hodně zlepšil a táta ji podporuje.
Slovenský boot camp probíhá v Turecku. Když přijde na diskusi o cílech, kterých by Barbora ráda dosáhla za rok, svěří se Molnárovi s tím, že by se ráda postavila na snowboard. Momentálně si to kvůli nadváze dovolit nemůže – prkno se totiž obouvá vsedě a člověk se na něj pak musí postavit, což je teď pro Barboru fyzicky nemožné.
Náročné tréninky jsou v Extrémních proměnách leckdy i na hraně – od lidí, kteří nejsou zvyklí se hýbat, se totiž najednou vyžadují výkony, o kterých ani netušili, že jich jsou schopni. Podobně to probíhalo i u Barbory. Ačkoli v jednom momentu usedla a brečela, že jí je špatně, Molnár ji pořád hecoval. „Měla jsem namále,“ přiznává Barbora. „Maroš mi pomohl se od toho dna odrazit.“
Výživový poradce Maroš Krivosudský upozornil nejen na její nesprávné stravovací návyky, ale také nedostatek spánku – podle něj se Barbora zacyklila do špatných návyků obecně a vlastně za to, že přibírá, už ani nemůže. Nejprve se musí dostat ze začarovaného kruhu. Nastaví jí proto kalorický příjem na 2050 kcal.
Po třech měsících přichází první velké vážení. Barbořin otec opět chybí — a trenér Maroš Molnár to nenechává bez povšimnutí. Věří, že otcova podpora je pro Barboru zásadní. Přesto může Barbora oslavit první obrovský úspěch. Její cíl byl dostat se na 114 kilogramů. A ten nejenže splní — dokonce ho překoná. Váha ukazuje 109,3 kg. První výrazný zlom je tady.
Pro Barboru si Molnár připravil výzvu, jaká v Extrémních proměnách podle něj ještě nebyla – bude muset zaběhnout maraton, podobně jako to dělá její otec. Je to vlastně její příležitost dokázat otci, že není o nic horší než on.
Reakce okolí na sebe nedá dlouho čekat a bohužel není pozitivní. Podle Barbory na ni začali blízcí (nikdo konkrétní nebyl jmenován) naléhat, ať maraton zruší s tím, že to nezvládne. Vyšetření ovšem proběhnou v naprostém pořádku a Barbora odhodlaně pokračuje v tréninku, aby mohla zaběhnout závody přímo tam, kde vznikly – v řeckých Aténách.
Nejde ovšem vždy všechno hladce – Barboře se sice malinko uleví, když začne malá Dorotka chodit do školky. Netrvá ovšem dlouho a dítě onemocní, což jde ruku v ruce pobytem v dětském kolektivu. Barbora ztrácí motivaci a odhodlá se ke kroku, který už nějakou dobu odkládala: poprosí o pomoc svého tatínka jakožto „profíka na běh“.
Otec Barbory neskrývá to, že má ze své aktivní dcery radost. „Trošku se v ní už i začínám vidět,“ říká s pýchou v hlase. „Každý zdravý člověk je schopen zaběhnout maraton. Ne každý jej musí běžet tři hodiny, ale je jej schopný zaběhnout.“
„Neskutečně mě dovede motivovat,“ pochvaluje si Barbora svého tatínka. Dodává, že on se vlastně ani nezměnil, ale její přístup k němu ano – a jejich vztah se díky společným tréninkům podstatně zlepšil.
Manžel Ondrej je pro Barboru největší oporou. Proto se produkce rozhodne v Aténách překvapit Barboru a manžela za ní dodatečně poslat – aby jí mohl být nablízku i během maratonu. Tento ohromný cíl zvládne splnit takřka na jedničku. Molnár se ji během maratonu snaží také podporovat, ale jak sám říká, má zničené achillovky a tak se v zásadních okamžicích musí hecovat Barbora sama. „Můžu zavolat tátovi a říct mu, že jeho dcera zaběhla maraton!“ těší se po dokončení 42kilometrového závodu Barbora. „Ale už nikdy víc!“ dodává s úsměvem a úlevou.
Vážení po šesti měsících proběhne také přímo v Aténách. Cíl úspěšně splní i tentokrát: 93 kg, nebo přesněji – 92,45 kg.
Devítiměsíční cíl je první, který se Barboře nepodaří splnit. Místo vytoužených 79 kilo se váha zasekne na 84 kilogramech. Důvody jsou jasné – početné nemoci, které postihly nejen malou Dorotku a manžela Ondreje, ale nakonec i samotnou Barboru.
„Tohle byl můj nejhorší měsíc v Proměnách,“ přiznává Barbora. V jednu noc se její stav natolik zhoršil, že musela utíkat na pohotovost. I když je odhodlaná výzvu zvládnout, někdy život a zdravotní komplikace kladou do cesty překážky, které ani ta největší vůle nepřekoná.
Molnár to také nevidí až tak černě. „Ještě nejsi v cíli,“ upozorňuje Barboru u devítiměsíčního vážení, „a pořád do něj můžeš dojít jako vítěz.“
Konzultaci s plastickým chirurgem má tedy povolenou a ten dojde k závěru, že pokud se jí povede zhubnout ještě dalších pět kilo, stane se vhodnou kandidátkou na odstranění přebytečné kůže. To se jí sice povede, ale nakonec se rozhodne tento krok odložit.
Má k tomu ovšem radostné důvody. Ještě než se vrátila k chirurgovi na kontrolu, proběhlo u ní gynekologické vyšetření, podle kterého má znovu šanci otěhotnět. A jelikož by s Ondrejem rádi pořídili k Dorotce sourozence, rozhodla se Barbora zatím plastiku odložit s tím, že těhotenství by její tělo znovu změnilo. Pořád ale má možnost ji podstoupit po porodu.
Vize nového života těší jak Barboru, tak i jejího manžela. Dosáhla svého snu a postavila se na snowboard, zlepšila svůj vztah s otcem a před sebou má vidinu rodiny rozšířené o další miminko. Ačkoli její táta na galavečeru znovu chybí, podle maminky je na svou dceru náležitě pyšný. „Za všechno to stálo,“ říká Barbora. „Mám toho nejúžasnějšího muže na světě, jen díky němu jsem tam, kde jsem dnes.“
Barbora z Humenného sama říká, že od malička bojovala s váhou. „Já jsem nikdy nebyla štíhlá. Měla jsem na sobě více kilo, než je zdravé, ale nikdy jsem nebyla až takováhle,“ tvrdí na začátku pořaku maminka malé Dorotky. Podle ní se situace zhoršila v těhotenství, konkrétně od šestého měsíce, kdy nárazově přibrala 35 kilo.
Pro Barboru to nebyla jen otázka fyzické změny, ale i začátek dlouhé a náročné cesty, která ovlivnila celý její život i vztahy kolem ní. Jak se jí proměna povedla? Podívejte se do galerie.
