

Stres dnes zasahuje téměř každou z nás. Tlak v práci, péče o domácnost, stárnoucí rodiče, hormonální výkyvy, únava… Tělo na to všechno reaguje – často skrytě, ale vytrvale. Jedním z nejviditelnějších projevů je právě tuk v oblasti břicha, který se zdá nehybný, i když jíme zdravě a pravidelně se hýbeme.
Jedním z nejviditelnějších a zároveň nejúpornějších projevů chronického stresu bývá tuk v oblasti břicha. I když jíte rozumně, hýbete se a snažíte se „dělat všechno správně“, právě bříško často zůstává nezměněné – a někdy se dokonce zvětšuje. Nejde přitom jen o estetiku, ale o hlubší signál, že tělo funguje v režimu zvýšené pohotovosti.
S podobnou situací se setkala i lékařka Maria Paradisis. Přestože žila zdravě, trápilo ji nepoddajné bříško, které nereagovalo na běžná doporučení. Až když se začala podrobněji zabývat hormonem kortizolem – hlavním spouštěčem stresové reakce – pochopila, co její tělo skutečně potřebuje: méně tlaku, více klidu a nový, laskavější přístup k sobě samé.
Pokud jde o „stresové bříško“, nejde o žádný výmysl. Výzkumy z Yale University potvrdily, že dlouhodobý stres skutečně zvyšuje ukládání tuku v oblasti břicha. Tělo se totiž během stresu snaží přežít – a ukládá zásoby tam, kde to považuje za „strategické“. A tím je právě oblast pasu.
A jak to vlastně funguje? V podstatě se jedná o řetězovou reakci. Stres vyvolává zvýšenou produkci hormonu kortizolu. Ten zvyšuje hladinu cukru v krvi, podporuje chuť na sladké a zároveň brzdí spalování energie. Tuk se pak ukládá především v oblasti, která je nejvhodnější z hlediska hormonálních receptorů – kolem středu těla.
Kortizol zvyšuje potřebu rychlé energie – a ta přichází ve formě jednoduchých cukrů. Ty následně spouštějí další hormonální reakce, zejména zvýšení inzulinu, což opět podporuje ukládání tuku. Vzniká tak začarovaný kruh, který jen dieta nevyřeší.
Dlouhodobý stres podporuje chronický zánět v těle, který oslabuje inzulinovou citlivost a ztěžuje spalování tuků. Tuk kolem břicha navíc sám o sobě působí jako zánětlivá tkáň – což problém ještě prohlubuje. Při chronickém stresu se vychylují hormony hladu (ghrelin) a sytosti (leptin). Tělo pak snadno zaměňuje žízeň za hlad, chuť na sladké za potřebu energie – a zdravý vnitřní kompas ztrácí svou funkci.
Co s tím teda dělat? Zaměřte se na to, co vás vlastně nejvíc stresuje. Podle odborníka z Duke University Dr. Erica Westmana je základem identifikovat svůj největší stresový spouštěč. Může to být časová tíseň, konfliktní vztah, neustálé přetížení… Někdy i jedno odstraněné napětí může přinést výrazné zlepšení – nejen psychické, ale i fyzické.
Skvělým hormonálním regulátorem je pohyb. Nemusíte trávit hodiny v posilovně. Lehká chůze, jóga nebo cvičení s vlastní vahou sníží hladinu kortizolu, povzbudí produkci endorfinů a rozhýbou metabolismus. Pravidelnost je důležitější než intenzita.
Zásadní roli hraje také samozřejmě spánek – a to ne ledajaký, ale kvalitní, v délce alespoň sedmi hodin. Právě ten je zásadní pro hormonální zdraví. Během spánku se tělo regeneruje, stabilizují se hladiny inzulinu, leptinu i kortizolu. Pokud je spánek nekvalitní, tělo přechází do „pohotovostního režimu“ – a zadržuje tuk.
Také meditace, vědomý dech, chvilka s hudbou nebo tichá procházka – i pár minut denně pomůže snížit stres a zklidnit tělo. Čím častěji si dopřejete klid, tím méně tělo vnímá potřebu „přežívat“ – a tuk kolem pasu ztrácí svůj význam.
Pokud jde o jídlo, zkuste jíst pravidelně, bez výčitek a s důrazem na bílkoviny, zeleninu, vlákninu a zdravé tuky. Vynechte přidaný cukr, bílé pečivo a průmyslově zpracované potraviny – ty totiž nejen zvyšují hladinu kortizolu, ale i podporují zánět.
Pokud cítíte, že stres ovlivňuje vaše tělo dlouhodobě, nespíte dobře, přibíráte i při zdravé životosprávě nebo pociťujete únavu, je na místě obrátit se na lékaře či nutričního terapeuta. Někdy je třeba upravit nejen jídelníček, ale i hormonální rovnováhu.
„Stresové bříško“ není lenost ani slabost. Je to způsob, jak vaše tělo reaguje na neustálý tlak. Když se naučíte stres lépe zvládat, dopřát si klid, kvalitní spánek, pohyb a výživu – začnou se dít změny. Ne přes noc, ale trvale. A přesně to je ten největší důvod pokračovat.
Zdroje: Magzter, Woman‚s World, Yale News.