

Diskriminace na základě pohlaví nebo rasy jsou všeobecně známé. V posledních letech se ale čím dál častěji můžeme ve vyspělých zemích setkat ještě s diskriminací na základě váhy. Nebo spíše nadváhy.
Nesuď knihu podle obalu? Vypadá to, že směrem k lidem s nadváhou se tohoto tvrzení společnost moc nedrží. Obézní lidé totiž musí často čelit nejrůznějším stigmatům, která zahrnují diskriminaci, předsudky, nebo dokonce šikanu. Nadváha tak už dávno nepředstavuje jenom zdravotní problém. Bohužel jde ruku v ruce i s duševními trápeními. Řada lidí se právě v důsledku stigmatizace drží stranou společnosti či aktivit, ve kterých jsou kvůli hmotnosti limitovány, a to nejen těch sportovních.
Velkým tématem je obezita v celém západním světě, včetně Česka. Zatímco její zdravotní rizika jsou nám známa, o stigmatizaci a diskriminaci lidí s výraznou nadváhou se příliš často nemluví. Lidé s kily navíc přitom zažívají kvůli své hmotnosti nejrůznější ústrky, čelit musí často nevhodným poznámkám, posměškům, urážkám či hrubému zacházení. A to zdaleka ne jen od běžné společnosti. S šikanou kvůli váze se totiž mohou setkávat už na školách, nebo dokonce v lékařských zařízeních. Paradoxně zrovna od těch, kteří by jim měli podat pomocnou ruku a poskytnout podporu.
Velkým tématem jsou předsudky a negativní postoje hlavně v bohatších západních zemích, kde jsou hluboce zakořeněny. Společnost je v nich totiž hodně individualistická, od toho se pak odvíjí i její přesvědčení, že každý je za svůj osud, postavu nevyjímaje, zodpovědný sám. Ženy čelí šikaně více než muži, je hned třetí nejčastější hned po sexuální diskriminaci a znevýhodnění na základě věku. Svůj podíl na tom zřejmě nese i obecně přijímaný ideál ženské krásy, který má „hubené“ proporce, jak můžeme vidět prakticky na každé obálce časopisu, billboardech nebo na sociálních sítích. Diskriminací proto trpí i ženy s mírnou nadváhou, což se u mužů neděje.
Podvědomě si navíc štíhlost a krásu spojujeme s úspěchem, štěstím a pozitivními vlastnosti. Naproti tomu obezitu dáváme do souvislosti s leností, nenasytností, nízkou sebekontrolou, či dokonce menší inteligencí. Lidé s „nestandardními“ tělesnými proporcemi jsou často diskriminováni i v zaměstnání, a to bez ohledu na to, jakými pracovními kompetencemi skutečně disponují. Moderní společnost je zkrátka posedlá štíhlými křivkami, dokonalý vzhled a konfekční velikost tak zatím stále stojí nad spravedlivým přístupem a důstojným zacházením.