Hvězdy, které zhasly příliš brzy: Tragické osudy československých hereček

Na snímku: Herečka Karolina Slunéčková na portrétní fotografii ze 60. let. Ztvárnila zde svou životní roli Margarety (Kočka na rozpálené plechové střeše, 1966), v níž naplno projevila svůj temperament a hereckou inteligenci a která se zapsala do dějin českého divadla.

Karolina Slunéčková, pro přátele a kolegy jednoduše Karolka, byla živel, jehož energie a temperament se otiskly do každé role, kterou ztvárnila. Její dětství nebylo snadné. Vyrůstala v Ústí nad Labem, kde její rodiče provozovali restauraci, a toto prostředí ji naučilo bezprostřednosti a komunikativnosti. Klíčovou a formující zkušeností pro ni byla druhá světová válka, kdy kvůli německému záboru Sudet musela navštěvovat německou školu. Tato drsná lekce ji naučila houževnatosti a schopnosti přizpůsobit se, vlastnostem, které později zúročila na jevišti i v životě. Její povaha byla dokonalým spojením elegance dámy a energie obyčejné holky od rány.

Po studiích na pražské DAMU zakotvila v roce 1956 v Divadle na Vinohradech, které se stalo její domovskou scénou na celý život. Zde se rychle vypracovala mezi největší a nejobdivovanější hvězdy souboru. Její herecký rejstřík byl neobyčejně široký. Dokázala s bravurou zahrát jak komediální, tak i hluboce dramatické postavy. Její životní divadelní rolí se stala postava Maggie v legendární hře Tennesseeho Williamse „Kočka na rozpálené plechové střeše“. V této roli, kde polovinu představení odehrála jen v černém kombiné, mohla naplno projevit svůj temperament, smyslnost i hereckou inteligenci. Její výkon byl elektrizující a na desítky let se zapsal do dějin českého divadla.

Zatímco na divadle ztvárňovala velké, osudové ženy, film a televize ji proslavily u široké veřejnosti v poněkud jiné poloze. Režiséři ji často obsazovali do rolí energických, upovídaných a sympatických žen z lidu. Nezapomenutelnou se stala především díky seriálu „Žena za pultem“, kde ztvárnila postavu prodavačky Zdeny, kolegyně hlavní hrdinky Anny Holubové. I v této vedlejší roli dokázala vytvořit plnokrevnou a zapamatovatelnou postavu, která si získala srdce diváků. Její herectví bylo vždy plné života, humoru a nakažlivého optimismu, což z ní činilo jednu z nejoblíbenějších hereček své generace.

V příkrém kontrastu k dramatickým osudům mnoha jejích kolegyň byl osobní život Karoliny Slunéčkové harmonický a naplněný. Její manželství s hercem Rudolfem Vodrážkou bylo stabilní a láskyplné, bez skandálů a afér. Společně vychovali syna Rudolfa a jejich velkou vášní bylo chalupaření. Zatímco v Praze byla elegantní dámou, která milovala módu, klobouky a šátky, na chalupě ve Lnářích se měnila v obyčejnou ženu, která si užívala klid a práci na zahradě. Její přátelé, jako například Jiřina Jirásková, vzpomínali na její spontánnost a smysl pro humor. Byla ztělesněním životní radosti, což jí vysloužilo přiléhavou přezdívku „Sluníčko“.