Hvězdy, které zhasly příliš brzy: Tragické osudy československých hereček

Na snímku: Šestnáctiletá Zuzana Ondrouchová jako Radka v detektivce Vrah skrývá tvář (1966). Její ztvárnění psychicky narušené dívky, která se stane klíčovou svědkyní při vyšetřování série vražd, patřilo k jejím nejpůsobivějším výkonům a ukázalo hloubku jejího talentu.

Zuzana Ondrouchová byla jedním z nejvýraznějších dětských talentů československého filmu 60. let. Dcera lékaře se před kamerou objevila poprvé již v šesti letech v dnes již legendárním filmu „Honzíkova cesta“, který se stal součástí dětství několika generací. Její přirozenost, bezprostřednost a uhrančivé oči ji předurčovaly pro role dětí a dospívajících dívek, které dokázala ztvárnit s neobyčejnou autenticitou. Nebyla jen roztomilým dítětem; byla skutečnou herečkou, která dokázala pochopit a vyjádřit i velmi složité emoce.

Její kariéra pokračovala řadou rolí v populárních filmech 60. let, jako byla například rodinná komedie „Táto, sežeň štěně!“. Její nejvýraznější a nejpůsobivější výkon však přišel v roce 1966 v kriminálním dramatu „Vrah skrývá tvář“. Zde, v pouhých šestnácti letech, ztvárnila roli sexuálně zneužívané dívky. Její výkon byl šokující, syrový a naprosto přesvědčivý. Dokázala bez jediného falešného tónu zahrát trauma a bolest postavy způsobem, který by byl obdivuhodný i u mnohem starší a zkušenější herečky. Tato role ukázala hloubku jejího talentu a naznačila, že se z ní může stát jedna z největších charakterních hereček své generace.

Po maturitě její kroky logicky směřovaly na pražskou DAMU, kde dále rozvíjela svůj talent. Po absolutoriu získala angažmá na oblastních scénách, nejprve ve Východočeském divadle v Pardubicích a později v Karlových Varech. Na divadle se projevila jako herečka plná života a energie, ideální pro role temperamentních a vášnivých milovnic. Její herectví bylo plné kontrastů – na jedné straně stál její křehký, až dětský zjev a charakteristický, lehce zastřený hlas, na druhé straně obrovská vnitřní síla a energie, kterou dokázala na jevišti uvolnit.

Její typickým znakem, který ji odlišoval od ostatních hereček, byl právě tento kontrast mezi vnějším vzhledem a vnitřním projevem. Působila jako křehká panenka, ale dokázala ztvárnit silné a emancipované ženy. Její charakteristický hlas dodával jejím postavám na zajímavosti a zranitelnosti. Byla herečkou, která dokázala diváka zaujmout a přimět ho přemýšlet. Její slibně se rozvíjející kariéra, která měla po návratu z regionálních scén jistě pokračovat na předních pražských jevištích, však byla přerušena v samém počátku.