Hvězdy, které zhasly příliš brzy: Tragické osudy československých hereček

Na snímku: Dana Vávrová a Jaroslav Satoranský během natáčení čtyřdílného koprodukčního seriálu o životě skladatele J. S. Bacha. Filmový štáb z NDR a Maďarska točil závěrečné scény na zámcích v Kroměříži, Valticích a Vranově nad Dyjí.

Dana Vávrová se narodila proto, aby se stala hvězdou. Její fenomenální start v roli roztomilé a lehce potrhlé Leontýnky v nesmrtelné dětské komedii „Ať žijí duchové!“ z ní přes noc udělal jednu z největších a nejoblíbenějších dětských hvězd 70. let. Její bezprostřednost, komediální talent a obrovské charisma si okamžitě podmanily srdce diváků napříč generacemi. Role dcerky rytíře Brtníka z Brtníku se stala její životní rolí v Československu, ačkoliv v té době jí bylo pouhých deset let. Následovaly další úspěšné dětské role, například ve filmu „Brontosaurus“, a studium na pražské konzervatoři bylo jen logickým pokračováním její cesty.

Zásadní zlom v jejím profesním i osobním životě nastal, když se seznámila a následně provdala za o 28 let staršího německého režiséra a kameramana Josepha Vilsmaiera. Tento krok ji odvedl z Československa a otevřel jí dveře k nové, nečekané kariéře v Německu. Zatímco v Česku by pro ni možná bylo těžké vymanit se ze stínu Leontýnky, v Německu mohla začít s čistým štítem a dokázat, že je nejen dětskou hvězdou, ale i vážnou a talentovanou charakterní herečkou.

Její úspěch v německé kinematografii byl obrovský a rychlý. Klíčovým se stal film „Podzimní mléko“ (Herbstmilch) z roku 1989, který režíroval její manžel a ona v něm ztvárnila hlavní roli sedlářky Anny Wimschneider. Její strhující a autentický výkon jí vynesl několik prestižních německých filmových cen, včetně Bavorské a Německé filmové ceny. Z „Leontýnky“ se stala respektovaná evropská herečka. Následovaly další úspěšné filmy, jako bylo válečné drama „Stalingrad“ nebo pohádka „Rama Dama“. Stala se jednou z největších hvězd německého filmu 90. let.

Dana Vávrová však nebyla jen talentovanou herečkou. Postupně se začala věnovat i filmové režii. Její nejznámější režisérský počin, drama „Poslední vlak“ z roku 2006, které se zabývá tématem transportů Židů do Osvětimi, svědčí o její umělecké odvaze a citlivosti. Kromě úspěšné kariéry dokázala vybudovat i fungující rodinu. S Josephem Vilsmaierem měla tři dcery – Janinu, Theresu a Josefinu – z nichž všechny zdědily umělecké sklony. Její život byl obrazem úspěchu, naplnění a harmonie, příběhem české dívky, která dokázala dobýt svět.