Téměř tři desetiletí po smrti Baby Vangy její fenomén nejen přetrvává, ale nabývá nových rozměrů v digitálním věku. Statistiky internetového vyhledávání ukazují, že zájem o bulharskou věštkyni výrazně překračuje hranice akademické kuriozity či regionálního folklóru. Stal se globálním kulturním jevem s významnými dopady na chápání spirituality, dezinformací a manipulace s veřejným míněním.
Vangino dílo představuje pozoruhodnou studii postupné proměny místní náboženské autority v mezinárodní fenomén. Tento proces ilustruje, jak se tradiční forma duchovní autority adaptuje na podmínky modernity a později post-modernity. Zatímco původní Vangina praxe byla zakořeněna v balkánském folklóru a pravoslavné tradici, její současný obraz je konstruován prostřednictvím knih, dokumentárních filmů, internetových stránek a sociálních sítí.
Vliv Baby Vangy na chápání spirituality v postkomunistických zemích je nezpochybnitelný. V situaci, kdy oficiální náboženské instituce byly diskreditovány dlouholetou kolaborací s komunistickými režimy, nabídla alternativní model duchovní autority nezávislý na církevních strukturách. Tento model inspiroval vznik celé generace „alternativních léčitelů“ a „duchovních poradců,“ kteří se na její odkaz odvolávají.
Současně se Vanga stala nástrojem konstruování alternativních „pravd“ a šíření dezinformací. Její jméno je systematicky zneužíváno k legitimizaci geopolitických narativů, pseudovědeckých teorií a konspirativních spekulací. Mechanismus je jednoduchý: jakékoli tvrzení se zdá věrohodnější, pokud je představeno jako „předpověď Baby Vangy.“ Tato instrumentalizace její postavy ilustruje, jak lze historické figury manipulativně využívat v současných ideologických bojích.
Pro studium náboženských specialistů mimo církevní instituce poskytuje Vangův příběh bezcenné poučení o fungování neoficiální religiozity v moderních společnostech. Vangino dílo představuje pozoruhodnou studii, jak se tradiční autorita „moudré ženy“ přizpůsobuje a mění v prostředí modernizující se, urbanizované a byrokratizované společnosti. Zároveň demonstruje odolnost lidové zbožnosti vůči ideologickým tlakům a její schopnost přežít i v nepřátelském prostředí.
Vliv na populární kulturu, literaturu a média je patrný nejen v post-sovětském prostoru, ale i globálně. Baba Vanga se stala vzorovou postavou „tajemné prorokyně z východu,“ která podněcuje tvůrce, filmaře a tvůrce obsahu po celém světě. Její image se objevuje v románech, počítačových hrách, memes i konspiračních teoriích.
Lidská potřeba věřit v nadpřirozeno v moderní době, kterou Vangův fenomén ilustruje, odkazuje k hlubším antropologickým konstantám. I v éře vědeckého pokroku a technologického rozvoje zůstávají otázky smyslu, mortality a budoucnosti urgentně aktuální. Vanga nabízela odpovědi na tyto věčné otázky v osobní, intimní formě, kterou institucionalizované náboženství často nedokáže poskytnout.
Zkoumání Vangy poskytuje badatelům důležité poznatky o úloze lidového vyprávění, procesu mytologizace a vztahu mezi oficiální a neoficiální kulturou. Ukazuje, jak se lokální tradice mohou transformovat v globální fenomény a jak technologie mění způsoby transmise a interpretace kulturního dědictví.
Baba Vanga tak zůstává nejen historickou postavou, ale i živoucím symbolem lidské touhy po poznání nepoznatelného a naděje v nejisté budoucnosti.
