Baba Vanga: Prorokyně, jejíž sláva přežila epochy. Pravda a mýty bulharské věštkyně

Konec 80. let a pád komunismu otevřely Vanginu příběh světu způsobem, který by si v předchozích desetiletích nikdo nedovedl představit. Zatímco za socialismu byla její sláva omezena především na východní blok, demokratizace a rozvoj médií z ní učinily globální fenomén s nejsilnějším ohlasem v post-sovětském prostoru.

Klíčovou postavou v mezinárodním šíření Vanginy slávy se stal ruský spisovatel a intelektuál Valentin Sidorov. Tento příznivec esoterických nauk Nikolaje Roerichova se s Vangou seznámil prostřednictvím Lyudmily Zhivkové na konci 70. let. Kniha ruského spisovatele Valentina Sidorova „Lyudmila a Vanga“ z roku 1995 obsahovala klíčovou předpověď, která se později stala středobodem zájmu o Baba Vangu v Rusku. Sidorov zde citoval Vanginu údajnou předpověď, že „vše se roztaje jako led, pouze jedno zůstane nedotčeno – sláva Ruska." Tato interpretace Vanginých slov však odráží spíše Sidorovovy vlastní nacionalistické naděje než historickou přesnost.

Po rozpadu Sovětského svazu zažily ruské knihkupectví doslova boom literatury o Vanze. Biografická kniha její neteře Krasimiры Stoianové „Vanga“ byla přeložena do ruštiny v několika vydáních s tituly jako „Bulharská prorokyně Vanga“ nebo „Vanga, vyznání slepé jasnovidky.“ Knižní trh se zaplnil desítkami dalších publikací, od seriózních akademických studií po bulvární a senzacechtivá zpracování.

Dvanáctidílný televizní seriál „Vangelija“ vysílaný v roce 2013 na ruské státní televizi První kanál představoval dramatické zpracování Vangina života. Seriál kombinoval prvky životopisného dramatu s politickým podtextem, který zdůrazňoval Vanginu údajnou spojitost s Ruskem a ruskou historií. Přestože seriál dosáhl vysoké sledovanosti, je třeba ho vnímat kriticky z hlediska možného zkreslení nebo ideologického zabarvení, typického pro ruské státní média. Vangina pozice v ruské populární kultuře se sice dále posílila, ale je nutné mít na paměti, že tento obraz nemusí nutně odpovídat historické realitě.

Současně však začaly sílit kritické hlasy, zejména z řad Ruské pravoslavné církve. Hieromach Iov Gumerov ve svém často citovaném stanovisku z roku 2006 sice uznal realitu Vanginých schopností, ale jejich zdroj připsal působení démonů a temných sil. Podle církevních autorit představovala Vanga „falešnou prorokyni“ spojenou s okultními naukami Blavatské a Roerichových.

Internetová éra přinesla ještě dramatičtější nárůst zájmu o Vangu. Podle akademických studií se zájem o její údajné předpovědi exponenciálně zvýšil zejména v post-sovětském prostoru, kde dosahuje stovek tisíc vyhledávání měsíčně. Tento fenomén ilustruje, jak se lokální tradice mohou transformovat v globální internetové mýty šířené bez ohledu na faktickou podstatu původních tvrzení. Zatímco za jejího života byla známa především v regionálním kontextu, digitální věk z ní učinil jednu z nejdiskutovanějších postav světové „alternativní“ spirituality. Paradoxně se tak slepá bulharská věštkyně stala nástrojem konstruování alternativních „pravd“ v éře dezinformací, kdy jsou její údajné předpovědi systematicky zneužívány k legitimizaci geopolitických narativů bez možnosti ověření.

Instrumentalizace Vanginých údajných předpovědí v kontextu současných geopolitických událostí, zejména ruské agrese na Ukrajině, ukázala temnou stránku jejího odkazu. Různé skupiny začaly interpretovat její slova způsobem, který podporoval jejich politické cíle, což vedlo k šíření dezinformací a propagandistických narativů pod záštitou jejího jména.