Baba Vanga: Prorokyně, jejíž sláva přežila epochy. Pravda a mýty bulharské věštkyně

V roce 1990, již jako uznávaná ikona bulharské spirituality, oznámila Vanga rozhodnutí, které mělo trvalý dopad na náboženský a kulturní život region: stavbu chrámu svaté Petky Bulharky v lokalitě Rupite podle vidění, které se jí zjevilo ve snu. Toto rozhodnutí vyvolalo kontroverzi, která přetrvává dodnes a ilustruje složité vztahy mezi lidovou zbožností, oficiálním náboženstvím a komerčními zájmy.

Chrám svaté Petky, vysvěcený 14. října 1994, se stal architektonickým i symbolickým vyjádřením Vangina odkazu. Svým nekonvenčním designem a zejména freskami obsahujícími vyobrazení samotné Vangy narušil kánonické normy pravoslavné církve, podle kterých mohou být v chrámu zobrazováni pouze oficiálně uznané svatí. Bulharská pravoslavná církev proto kostel nikdy plně neakceptovala jako legitimní náboženskou stavbu.

Konflikt kolem chrámu odhalil hlubší teologické rozpory. Zatímco Vanga se považovala za věrnou pravoslavnou křesťanku a tvrdila, že její schopnosti jsou darem od Boha, církevní autority ji obviňovaly z okultních praktik neslučitelných s křesťanskou doktrínou. Její údajné kontakty s duchy zemřelých, komunikace s mimozemšťany a napojení na esoterické tradice Blavatské a Roerichových byly z církevního hlediska nepřijatelné.

Po Vangině smrti v roce 1996 se Rupite rychle transformovalo v významné poutní centrum. Tisíce návštěvníků ročně přicházejí pokládat květiny na Vangin hrob, zapalovat svíčky v chrámu a vyhledávat duchovní inspiraci na místech spojených s jejím životem. Pro mnohé představuje Vanga neoficiální světici, jejíž přímluvy si vyprošují v osobních modlitbách.

Současně se však Rupite stalo lukrativní turistickou destinací. Místní infrastruktura se přizpůsobila přílivu návštěvníků vybudováním hotelů, restaurací a obchodů se suvenýry. Ekonomický dopad na region je značný – podle odhadů přináší „Vangin turismus“ do okolí ročně miliony bulharských lev a vytváří pracovní místa pro stovky lidí.

Komercionalizace Vangina odkazu vyvolává otázky o autenticitě a duchovním významu místa. Zatímco někteří návštěvníci přicházejí s upřímnou vírou a hledáním duchovního prožitku, jiní jsou motivováni spíše zvědavostí nebo touhou po exotickém zážitku. Hranice mezi posvátným a profánním se v Rupite často stírá.

Postava Baby Vangy v postsocialistickém Bulharsku symbolizuje širší společenské procesy. Představuje kontinuitu s pre-komunistickou tradicí, nabízí alternativu k diskreditované ideologii a zároveň se stává součástí tržní economy. Její odkaz tak odráží složitost kulturní transformace země po roce 1989.

Současná popularity Rupite mezi zahraničními návštěvníky, zejména z Ruska a dalších post-sovětských zemí, potvrzuje nadnárodní rozměr Vangina fenoménu a jeho schopnost překračovat kulturní a lingvistické hranice.