Matky z pekla: Ženy, které proměnily mateřskou lásku ve smrtící past

Stacie Parsons žila na první pohled běžným rodinným životem, dokud její partnerství s Garym Wyattem nezačalo procházet krizí. Když ji manžel pohrozil rozvodem, Parsons se rozhodla pro nejhorší formu pomsty – zabitím jejich čtyřleté dcery Victorie. Tento šokující čin odhalil nejen hluboko zakořeněnou poruchu osobnosti, ale i děsivou schopnost matky ublížit vlastnímu dítěti jako nástroji msty vůči partnerovi.

V den vraždy odvezla Parsons malou Victorii k mostu, kde její život brutálně ukončila kombinací násilí – bodla ji do hrudníku, způsobila tupá poranění hlavy a nakonec ji utopila. Chladnokrevnost činu podtrhuje fakt, že poté umístila tělo dítěte do kufru svého auta a odvezla ho domů. Tam ho objevil zdrcený otec Gary, který se zoufale pokoušel o oživování.

Rodinní příslušníci později uvedli důležitý psychologický detail – Parsons byla vždy žárlivá na svou dceru a byla zklamaná, že se jí nenarodil chlapec. Tato dlouhodobá nespokojenost s vlastním dítětem pravděpodobně přispěla k její schopnosti spáchat tak děsivý čin. Parsons chování odhaluje jeden z nejznepokojivějších aspektů některých případů infanticidy – patologickou žárlivost matky vůči vlastnímu dítěti.

Neobvyklým aspektem tohoto případu bylo, že Parsons se sama přihlásila na policii jen několik hodin po vraždě. Tento krok však nezmenšuje hrůznost jejího činu ani neindikuje lítost – spíše naznačuje, že dosáhla svého cíle ublížit manželovi a již necítila potřebu se skrývat. Její chování po činu ukazuje na velmi narušenou psychiku a možné poruchy osobnosti.

Případ Stacie Parsons poukazuje na temnou stránku rodičovství, kdy dítě může být vnímáno jako nástroj manipulace, pomsty nebo jako objekt žárlivosti. Victoria Parsons byla nevinnou obětí mezigeneračního konfliktu a neschopnosti dospělých řešit své problémy bez násilí. Tento případ zůstává varováním před tím, jak nebezpečné mohou být nefunkční rodinné vztahy pro nejzranitelnější členy rodiny – děti.