Matky z pekla: Ženy, které proměnily mateřskou lásku ve smrtící past

V roce 1965 se v Indianapolis odehrál jeden z nejhorších případů týrání dítěte v americké historii. Gertrude Baniszewski, svobodná matka sedmi dětí, souhlasila s tím, že bude hlídat šestnáctiletou Sylvii Likens a její sestru Jenny za poplatek 20 dolarů týdně, zatímco jejich rodiče cestovali s karnevalem. Když však platby občas přicházely se zpožděním, začala Gertrude projevovat svou temnou stránku – a to způsobem, který později šokoval celý národ.

To, co začalo jako příležitostné fyzické tresty, postupně eskalovalo do systematického a sadistického týrání, zaměřeného především na Sylvii. Baniszewski nejen sama aktivně týrala dívku, ale povzbuzovala i své vlastní děti a další děti ze sousedství, aby se na mučení podílely. Sylvia byla bita, popálena cigaretami, nucena jíst výkaly a pít vlastní moč. Byla opakovaně ponořována do vany s horkou vodou, až téměř omdlévala. Byla nucena vložit si skleněnou láhev od nápoje do vagíny, zatímco Gertrude a další přihlíželi. Nakonec jí bylo do břicha vyryto nožem „Jsem prostitutka a jsem na to hrdá“ – slova, která jí Baniszewski nutila opakovat.

Nejděsivějším aspektem tohoto případu je, že týrání probíhalo v rámci komunity, která o něm částečně věděla. Děti ze sousedství byly lákány do domu Baniszewski, aby se podílely na mučení, což vytvářelo atmosféru kolektivní viny a mlčenlivosti. I když se o Sylviině stavu dozvěděla škola a sousedé mohli slyšet její křik, účinný zásah nepřišel včas. Tento fenomén „pasivních pozorovatelů“ ilustruje, jak snadno může komunita ignorovat zjevné známky zneužívání, když je pachatel autoritativní postavou.

Po téměř čtyřech měsících utrpení, 26. října 1965, Sylvia zemřela na kombinaci mozkového krvácení (subdurálního hematomu), šoku a podvýživy. Gertrude se pokusila vytvořit falešnou historku o útoku neznámých pachatelů, nakonec však policie byla přivolána do domu. Vyšetřovatelé byli šokováni stavem dívčina těla – bylo pokryto více než 150 ranami v různých stádiích hojení. Jeden z vyšetřovatelů později prohlásil, že to byl „nejsadističtější případ“, jaký za 35 let u policie vyšetřoval.

Gertrude Baniszewski byla odsouzena k doživotnímu vězení, ale byla propuštěna na podmínku po přibližně 20 letech v roce 1985, což vyvolalo veřejné pobouření. Její dcera Paula byla odsouzena za vraždu druhého stupně a propuštěna v roce 1972. Další účastníci včetně jejího syna Johna a dvou sousedských chlapců byli odsouzeni za zabití a strávili ve vězení méně než dva roky. Tento případ inspiroval několik knih a filmů, včetně „The Girl Next Door“ a „An American Crime“. Případ Sylvie Likens zůstává jedním z nejhorších příkladů toho, jak může fyzické a psychické týrání překročit hranice jedince a stát se kolektivním aktem. Je to také připomínka, že nejhorší zlo často nepřichází od cizích osob, ale od těch, kteří mají povinnost pečovat a chránit."