Matky z pekla: Ženy, které proměnily mateřskou lásku ve smrtící past

V červnu 2010 otřásl Japonskem případ, který odhalil děsivé důsledky extrémního zanedbávání dětí. Třiadvacetiletá Sanae Shimomura, svobodná matka dvou malých dětí – tříleté Sakurako a ročního Kaede Hagi – opustila svůj byt v Osace, aby trávila čas se svým přítelem. Nebylo to poprvé, co své děti zanechala samotné – měla historii opouštění dětí na několik dní v kuse – ale tentokrát se nevrátila vůbec.

Děti byly ponechány v uzamčeném bytě bez jídla, vody nebo jakéhokoli dozoru. Sousedé později vypověděli, že slyšeli děti plakat a křičet po mnoho týdnů, dokud zvuky náhle neutichly, ale nikdo nezasáhl, považujíc to jen za běžnou fázi špatného dětství. Sociální služby údajně byt navštívily několikrát během uvěznění dětí, ale když nikoho nenašly doma, odešly bez dalšího vyšetřování. Shimomura mezitím pokračovala ve svém životě, zcela ignorujíc své rodičovské povinnosti. Později tvrdila, že „byla unavená z krmení a koupání dětí“ a že chtěla „volný čas pro sebe“.

Téměř měsíc po jejím odchodu, 30. července 2010, upozornil spolupracovník úřady na odporný zápach vycházející z bytu, když Shimomura několik dní nepřišla do práce. Když policie vstoupila dovnitř, našla děsivou scénu: těla obou dětí byla nalezena v pokročilém stadiu rozkladu. Pitva ukázala, že děti zemřely na dehydrataci a vyhladovění. Byt byl plný odpadků, drobků ze svačin, obalů od hamburgerů a plen. Při pitvě nebylo v žaludcích dětí nalezeno žádné jídlo.

Případ Sanae Shimomury zasáhl japonskou společnost obzvláště silně, protože odhalil trhliny v systému sociální péče a rostoucí problém sociální izolace v japonských městech. V kultuře, kde je udržování soukromí a nenarušování ostatních vysoce ceněnou hodnotou, mohly děti umírat po týdny, zatímco sousedé ignorovali jejich pláč a křik. To vedlo k celonárodní diskusi o „společnosti, která se odvrací“, kde lidé žijí v těsné blízkosti, ale bez skutečného spojení nebo pocitu vzájemné odpovědnosti.

Shimomura byla zatčena 30. července 2010 a později odsouzena na 30 let vězení za vraždu svých dětí. K roku 2025 stále zůstává ve vězení.

Případ Sanae Shimomury nám připomíná, že vražda může mít mnoho podob, a že pomalá smrt způsobená opuštěním může být stejně úmyslná a krutá jako násilnější formy zabití. Také nám ukazuje, jak snadno může společnost přehlédnout tiché volání o pomoc, zvláště když přichází od těch nejzranitelnějších. Kontrast mezi bezprostředností mediálního šoku po objevení těl a měsícem tichého utrpení dvou dětí je snad nejděsivějším aspektem celého případu.