Krvavá lež o Čachtické paní: Jak se z Alžběty Báthoryové stalo monstrum

Na obrazu: Juraj Thurzo, uherský palatin a klíčová postava zásahu proti Alžbětě Báthoryové koncem roku 1610, na dobovém portrétu. 

Juraj Thurzo, uherský palatin a po králi druhý nejmocnější muž v zemi, byl blízkým spojencem Františka Nádasdyho, který mu před svojí smrtí svěřil ochranu rodiny. Thurzo zasáhl v kauze Alžběty Báthoryové v závěru roku 1610 po letech sílících stížností a vyšetřování. Jeho role je dodnes předmětem sporů.

Podle jedné interpretace jednal především jako ochránce rodové cti a dědictví Nádasdy–Báthory. Namísto veřejného procesu zvolil internaci šlechtičny na jejím hradě, předtím v dohodě s příbuznými zajistil rozdělení majetku mezi děti, a tím minimalizoval hrozbu skandálu a konfiskace, která by rod existenčně poškodila. Proces se soustředil na její pomocníky, jejichž doznání byla získána pod mučením, zatímco samotná Alžběta před soud nepřišla.

Jiná, temnější interpretace zdůrazňuje politický a finanční kontext. Král Matyáš II. dlužil Báthoryové/Nádasdymu značné sumy a veřejný rozsudek za hrdelní zločiny by umožnil propadnutí majetku ve prospěch koruny. Zásah proti význačné kalvínské šlechtičně navíc zapadal do mocenského napětí mezi Habsburky a sedmihradskou větví Báthoryů, v jejímž čele stál ambiciózní Gabriel Báthory. Některé studie proto popisují zásah jako promyšlený způsob, jak oslabit vliv rodu a vyřešit citlivé závazky. Přímý důkaz, že by si Thurzo přisvojil část majetku pro sebe, však chybí a nelze jej potvrdit.

Výsledný obraz palatina tak zůstává ambivalentní. Thurzo bezpochyby zvolil postup, který uchránil rod před okamžitou konfiskací a ostudou, současně ale vyřadil hlavní obviněnou z dosahu řádného soudu a uzavřel věc v režimu, který vyvolává pochybnosti o spravedlivém procesu. Zda byl především ochráncem rodové cti, nebo rozhodným vykonavatelem politického záměru, zůstává otázkou, již dostupné prameny nedokáží bezezbytku rozsoudit.