Krvavá lež o Čachtické paní: Jak se z Alžběty Báthoryové stalo monstrum

Na obrázku: Dobový portrét Alžběty Báthory, nedatováno. Autor neznámý.

Příběh Alžběty Báthory zůstává i po více než čtyřech stoletích fascinujícím a znepokojivým tajemstvím. Jednoznačnou a konečnou pravdu se už pravděpodobně nikdy nedozvíme: dobové dokumenty jsou neúplné, většina svědectví je nepřímá a hmotné důkazy chybějí. Lze jen pečlivě
skládat střípky informací a zasazovat je do kontextu bouřlivé doby, v níž žila.

Byla Alžběta tvrdou a panovačnou šlechtičnou, která se dopouštěla násilí na svém služebnictvu? Je to pravděpodobné a s ohledem na tehdejší poměry představitelné, ale rozsah a povaha takového jednání zůstávají nejisté. Byla však sadistickým monstrem a masovou vražedkyní, která se koupala v krvi? To je s největší pravděpodobností mýtus – pozdější legenda vzniklá z dobových pomluv, politických intrik a senzacechtivých vyprávění.

Indicie o mocenských a majetkových motivech nelze přehlížet. Obrovský majetek, královský dluh vůči rodině, ambice mocných soupeřů a neregulérní postup vůči hlavní aktérce (izolace bez veřejného procesu, zatímco pomocníci byli rychle souzeni a popraveni) naznačují, že Alžbětin pád byl přinejmenším stejně tak výsledkem politického kalkulu jako spravedlnosti.

Příběh Čachtické paní je silnou připomínkou, jak snadno lze manipulovat fakty a vytvořit mýtus, který přežije staletí. Nabádá k opatrnosti: k senzačním dějinám přistupujme s kritickým odstupem. Pravda
o Alžbětě Báthory neleží v krvavé legendě ani v obrazu nevinné oběti, ale někde mezi nimi – v šedé zóně nejasností, kde se mohla osobní tvrdost setkat s politickou zradou.