Krvavá lež o Čachtické paní: Jak se z Alžběty Báthoryové stalo monstrum

Na ilustračním snímku: Legenda o „koupelích v krvi“ u Báthoryové vznikla až roku 1729, nikoli v protokolech 1610–1611; později ovlivnila popkulturu. Na tuto fascinaci navazovala atrakce KILLERS: A Nightmare Haunted House v Clemente Soto Vélez na Lower East Side, která proběhla 28. 9.–3. 11. 2012.

Nejznámější a nejděsivější část příběhu Alžběty Báthoryové – koupání v krvi panen pro omlazení – je zároveň tou největší lží. V žádných dobových dokumentech, ani v jediné z více než 300 svědeckých výpovědí z roku 1611, se nic takového neobjevuje. Ani její největší nepřátelé, ani mučení služebníci nikdy nezmínili, že by se hraběnka koupala v krvi nebo ji pila. Obvinění se týkala „pouze“ mučení a vražd, nikoliv vampyrismu.

Odkud se tedy tento ikonický obraz vzal? Zrodil se až o více než sto let později. Poprvé se legenda o krvavých koupelích objevila v knize jezuitského kněze a učence Lászla Turócziho s názvem „Tragica Historia“ z roku 1729. Turóczi, který sbíral historické kuriozity, příběh Alžběty Báthoryové „vylepšil“ o tento senzační a děsivý detail, pravděpodobně na základě ústně tradovaných lidových pověstí, které se za sto let od její smrti stačily nabalit fantastickými prvky.

Motiv krve jako elixíru mládí byl pro barokního čtenáře nesmírně atraktivní. Dokonale zapadl do obrazu démonické šlechtičny a proměnil ji z „obyčejné“ sadistické vražedkyně v nadpřirozené monstrum, jakousi předchůdkyni upírů. Tento detail byl tak silný a vizuálně působivý, že se stal jádrem její legendy a zcela zastínil skutečná, i když pochybná, obvinění. Z historické postavy se stala popkulturní ikona, jejíž příběh byl dále rozvíjen v gotických románech, filmech a hororech. Legenda o krvavých lázních je tak dokonalým příkladem toho, jak se historická realita může proměnit v mýtus, který je mnohem silnější a trvalejší než pravda.