S nadváhou bojuje Andrej celý život. Jeho životnímu stylu neprospívá ani skutečnost, že jí pozdě večer – péče o dvě děti, na které po rozvodu zůstal prakticky sám, mu totiž zabírá většinu dne.
„V únoru jsme měli rozvod, na základě rodičovské dohody jsme se dohodli, že děti budou v mojí péči,“ dodává Andrej s tím, že maminka se nervově zhroutila a „chtěla si jít po svém“.
„Uklízí, nakupuje, vaří, vozí děti do školy, učí se s nimi,“ vypočítává Andrejova maminka Dana to, co všechno její syn zvládá. Je na něj pyšná, ale zároveň cítí smutek, že mu nemůže víc pomoct – a Andrej o pomoc ani nežádá. Na konci náročného dne je pro něj ale útěchou hlavně návštěva lednice.
Po ní si ovšem náležitě vyčiní. Jeho největší strach pramení z toho, že by se jednou z postele nedovedl postavit a hlavně se postarat o děti.
I jeho rodina vnímá, že Andrejova nadváha roste a jeho bratr přiznává, že už dříve zvažovali přihlásit jej do pořadu, který na Slovensku funguje už několik let. Nakonec jsou rádi, že to udělal on sám.
„Je to můj sen, rád bych zhubl a ukázal dětem, že lze žít i jinak,“ říká Andrej. Myslí u toho hlavně na svého syna, který má také nějaké to kilo navíc.
Právě kvůli dětem musí Andrej odmítnout účast v bootcampu, který je obvykle nevyhnutelnou součástí toho, jak natáčení Extrémních proměn probíhá. Když dětem tuto možnost předestírá, v podstatě mu okamžitě říkají, že nechtějí, aby odjel.
„Nemůžu je rozdělit a už vůbec je nemůžu dát cizím lidem,“ uvádí své důvody trenérovi. „Já bez dětí nemůžu být.“
Trenér Maroš Molnár na to reaguje s pochopením – konec konců, je sám otec a podle vlastních slov si ani neumí představit, že by na ně zůstal sám.
Pošle za ním aspoň nutričního poradce Maroše Krivosudského. Andrej není bůhvíjaký kuchař – musí se naučit, jak lépe připravovat jídlo nejen pro sebe, ale i pro své děti, a Krivosudský by jej také rád přiměl k pravidelnějšímu stravování.
Jako náhradu za bootcamp mu Molnár nechá přímo v jeho domě zřídit privátní posilovnu. „I děti budou vidět, že cvičím,“ těší se Andrej s tím, že se s nimi nebude muset rozloučit. V pořadu začíná s váhou 143 kg.
Jak to bývá, už u prvního cvičení naráží Andrej na svoje limity, což je vlastně i trenérův záměr. Podle Molnára ke sportu patří i fyzická nepohoda, včetně zvracení. „I já jsem byl takový,“ tvrdí Molnár, když Andrej bojuje s nevolností.
Andrej sám říká, že od Maroše očekává pořádný „bič“. Jelikož už nemá ženu a i v práci šéfuje, cítí potřebu, aby na něj někdo dohlížel. Je rád, že na trénincích se k němu tu a tam připojil i malý syn.
Maroše ale rozzlobí, když mu Andrej oznámí, že odjíždí na dovolenou na 16 dnů poté, co odmítl jinak povinný bootcamp. Podle něj je to dlouhý čas a může Andrejův nový režim naprosto rozbít. Molnár si uvědomuje, že to Andrej dělá hlavně pro svoje děti – ale na druhé straně od něj očekává, že i na dovolené bude trénovat se stejnou intenzitou.
První tři měsíce hubnutí se neobešly bez překážek. U tréninku si Andrej poranil koleno a musel navštívit i ortopeda – podle něj má degenerativní změny v koleně a musí přizpůsobit zátěž. Doporučuje mu kolo a plavání.
Rodina mu je oporou a maminka Dana mu ráda pohlídá děti. Místo třítýdenního bootcampu v Turecku tak nakonec Andrej absolvoval aspoň víkendový bootcamp ve slovenském Šamoríně.
Dovolená je pro Andreje výzvou – ve společnosti dětí někdy cvičil na přímém slunci, jindy zase v jedenáct večer. Výhodou je, že si uvědomil i úskalí své libůstky v podobě piva. Alkohol totiž představuje další přísun kalorií bez nutriční hodnoty. „Proměna a pivo nejdou dohromady,“ přiznává Andrej. Cílem je 118 kg.
První vážení dopadlo nad očekávání dobře – Andrej dokonce cíl podlezl o čtyři kila.
Jak to už bývá, hubnutí v průběhu roku zkomplikují zdravotní problémy a virózy nejen samotného Andreje, ale i jeho dětí. Do posilovny nemá prakticky šanci se dostat, snaží se aspoň nějak cvičit doma, ale s nemocí to vůbec není jednoduché.
Před druhým vážením je tak Andrej pochopitelně nervózní. „Byly to moje nejtěžší tři měsíce v životě,“ tvrdí. Přijdou ho podpořit jeho bratři. Molnár ale už od pohledu tvrdí, že Andrej vypadá, jako by jeho proměna už byla u konce. Čím dál víc mluví oba o tom, že by si Andrej už i rád našel nový vztah.
Cílem bylo dosáhnout 96 kg, a přesně tolik se mu navzdory nečekaným výkyvům povedlo i dosáhnout. Podle trenéra je to o to obdivuhodnější, že u toho pečoval o dvě nemocné děti.
Andrej už od pohledu vypadá jako člověk s váhou v normě, navzdory převislé kůži. Proto se Molnár rozhodne jako další cíl shodit pouze sedm kilo a více se zaměřit na budování svalů. A navíc dostane za odměnu pobyt na Mallorce, kde se účastní cyklistických závodů.
U Andreje se vlastně úspěchy dostavily poměrně rychle a v průběhu druhého půlroku už si mohl začít užívat věci, které si předtím kvůli nadváze nemohl dovolit – pohyb ve sněhu, fyzické aktivity jako lyžování nebo chození na túry, a podle bratra už začíná i randit.
U hledání partnerky musí ovšem brát i do úvahy, jak by vycházela s jeho dětmi.
„Děti jsou moje priority,“ netají se Andrej. Jeho nová partnerka Barbora je sama maminkou šestileté holčičky.
Molnár říká, že sportovec musí ustavičně hledat nové výzvy a pro Andreje je takovým cílem třeba i absolvování cyklistických závodů o 167 km na Mallorce. Ačkoli byl na ně pozitivně nastavený, neobešlo se to bez zdravotních obtíží.
„Věděl, že to bude těžké, ale až teď zjistil, jak těžké to opravdu je,“ konstatuje Molnár na kole. „Mám chuť to zabalit,“ říká uprostřed závodu Andrej, jehož tělo se octlo v masivních křečích a odmítalo spolupracovat. Přesto se rozhodl to nevzdat – svým dětem chtěl po návratu ukázat medaili.
„Poprvé v životě jsem na sebe hrdý,“ říká po úspěšném absolvování závodu, kde jej čekala i jeho nová přítelkyně.
Molnár říká, že sportovec musí ustavičně hledat nové výzvy a pro Andreje je takovým cílem třeba i absolvování cyklistických závodů o 167 km na Mallorce. Ačkoli byl na ně pozitivně nastavený, neobešlo se to bez zdravotních obtíží.
„Věděl, že to bude těžké, ale až teď zjistil, jak těžké to opravdu je,“ konstatuje Molnár na kole. „Mám chuť to zabalit,“ říká uprostřed závodu Andrej, jehož tělo se octlo v masivních křečích a odmítalo spolupracovat. Přesto se rozhodl to nevzdat – svým dětem chtěl po návratu ukázat medaili.
„Poprvé v životě jsem na sebe hrdý,“ říká po úspěšném absolvování závodu, kde jej čekala i jeho nová přítelkyně.
Devítiměsíční cíl byl sice „jen“ sedm kilo dolů, ale Molnár upozorňuje na to, že tím, že chtěli u Andreje nabrat současně svalovou hmotu, která je těžší než tuk, může se to tím komplikovat. Navzdory tomu se Andrejovi povede úspěšně splnit i třetí cíl – je na 89 kilech.
Co ho ale trápí, je převislá kůže, kterou může vyřešit už jen plastický chirurg. Po prohlídce je ale zcela jasné, že Andrej operaci může podstoupit bez problémů.
Na galavečeru se tak může předvést v celé parádě. „Dosáhl toho moc,“ neskrývá nadšení ze svého svěřence Molnár, který se v průběhu roku s Andrejem i spřátelil.
Z původních 143 kg se dostal na 87 kg. Sám říká, že tento rok mu přinesl hlavně pokoru. Přesto ale Molnárovi přátelsky vyhrožuje, že za rok jej v dalším sportovním utkání porazí.
„Dal jsem si strašné trenky,“ konstatuje Andrej pobaveně u pohledu na svoje předešlé já. Podpořit Andreje, předtím osamělého tatínka dvou dětí, přišla nejen přítelkyně Barbora a jeho děti, mezi které počítá i její dceru, ale také i celý jeho hokejový tým, kde hraje na pozici brankáře. Na konci sám Andrej říká, že na své předešlé já se už ani dívat nechce – hledí už jenom dopředu.
