Proč se jich společnost tolik bála? Skryté dějiny vousatých žen historie

Na snímku: Josephine Clofullia (rozená Boisdechêne) byla slavná vousatá dáma, která od roku 1853 vystupovala v Americkém muzeu P. T. Barnuma.

Proč nás vousaté ženy dodnes fascinují?

Představte si shromážděný dav v opulentním sále evropského cirkusu nebo v jednom z amerických muzeí kuriozit konce 19. století. Oči publika se upírají na podium, kde stojí „vousatá dáma“ – ztělesnění paradoxu, provokující hranice mezi „normálním“ a „jiným“. Její existence nutila k zamyšlení, zvláště v době, kdy společnost teprve vstřebávala Darwinovu revoluční evoluční teorii a formovala se moderní dermatologie. Vousaté ženy se tehdy staly živými inkarnacemi otázek o lidské přirozenosti, pohlaví a vývoji, a jejich popularita odrážela dobovou fascinaci odlišností a neznámým.

S nástupem vědeckého poznání bylo nezbytné rozlišovat mezi hypertrichózou a hirsutismem. Hypertrichóza, neboli nadměrné ochlupení, se týká nadměrného růstu chloupků kdekoli na těle. Hirsutismus je specifický pro ženy a projevuje se nadměrným růstem hrubých, tmavých chloupků v oblastech, kde by se běžně vyskytovaly u mužů, například na obličeji, hrudi nebo zádech. Lékařská klasifikace „nadměrného ochlupení“ u žen na konci 19. století se dramaticky proměnila. To, co bylo dříve považováno za anomálii, se postupně stávalo medicínským „problémem“, který vyžadoval „léčbu“.

Vznikl tak rozsáhlý trh s „léčebnými“ procedurami, od elektrolýzy až po riskantní rentgenové záření. Reklamní sliby rychlého a trvalého odstranění chloupků zaplavovaly tisk, avšak s sebou nesly značná rizika, od zjizvení po vážné zdravotní komplikace. I přes to byl strach z „mužského“ ochlupení u žen tak silný, že mnoho z nich podstupovalo tyto nebezpečné procedury. Tento článek vás provede životy žen, které se staly ikonami i oběťmi své „výjimečnosti“. Propojíme jejich biografie s vědeckým kontextem, populární kulturou a dobovými genderovými normami, abychom nabídli faktograficky věrohodné a narativně poutavé příběhy.