U žen je hubnutí jak horská dráha. Začněte s banálními cíli, radí trenér Jakub Milý

Světový den obezity je příležitostí zastavit se a zamyslet nad tím, jak naše tělo ovlivňuje nejen naše zdraví, ale i naše duševní rozpoložení. Jakub Milý, zakladatel gymu a aplikace jdidosebe.cz, poukazuje na to, jak je důležité přistupovat k hubnutí komplexně – nejen jako k estetické změně, ale jako k cestě, která začíná v naší mysli.

V rámci vašeho projektu se zaměřujete na dlouhodobé změny životního stylu. Co byste doporučil ženám, které se snaží zhubnout a udržet si ideální váhu bez jojo efektu?

Je to primárně o trpělivosti. Držet se jedné strategie alespoň po dobu jednoho měsíce. Vyhnout se zkratkovitým změnám stravovacího a tréninkového režimu na základě toho, co vidí ten den na váze a jak se zrovna cítí. Díky menstruačnímu cyklu a tendenci zadržovat více vody může hmotnost na denní bázi kolísat až o 2 kg. Je potřeba si uvědomit, že většina z toho není tuk, ale voda. Snížení hmotnosti je pak spíš vidět v dlouhodobém horizontu.

Zmiňujete práci s vnitřní motivací. Jakou roli hraje psychika při změně životního stylu u žen? Jak se dá správně nastavit mysl k dlouhodobým změnám?

Pokud mluvíme o ženě, která pracuje, má rodinu, svoje koníčky a ještě chce mít krásnou figuru, pak je to o rovnováze a perfektním managementu. Ne nadarmo se říká, že ženy po mateřské jsou skvělé manažerky. Tou druhou částí je snaha o dokonalost a přehnaná očekávání. Pokud je cílem být nejlepší máma, manželka, zaměstnankyně/manažerka, kamarádka a ještě vynikat v nějakém koníčku, pak je jasné, že není možné ve všem být na 100 procent. Těch 100 procent se musí rozložit mezi všechny oblasti. A proto je potřeba slevit ze svých nároků a uvědomit si, že ženy (ale i muži) „máme na míň“.

Mnoho žen se potýká s problémy, jako je stres, deprese nebo úzkosti. Jaké techniky, kromě pohybu a stravy, doporučujete pro zlepšení psychického zdraví a motivace v procesu změny?

Už samotný trénink a změna výživy se pozitivně podepíše na psychickém stavu. Dále vřele doporučuji pracovat s nástroji, které napomáhají zpřítomnění a zklidnění. Například dechové techniky a meditace. V programu JDIDOSEBE také používám nástroj „Analýza" pro hlubší sebereflexi. Ale toto všechno jsou jen nástroje, které aplikujeme „zvenčí“. Vřele doporučuji začít pracovat sám se sebou, případně v kooperaci s někým dalším na tom, co je opravdu za tím stresem, depresí a úzkostmi. Protože za všemi těmi všedními problémy je nějaký motor, který to vše pohání. A tam je to místo, které potřebuje naši pozornost.

Projekt Mansformation je zaměřen přednostně na muže a jejich vzájemnou motivaci. Myslíte, že by to mohlo fungovat i u žen jako vzájemná inspirace, nebo z vašich zkušeností plyne, že u nich víc funguje individuální přístup?

Mansformation byl projekt zaměřený pouze na muže, ale od jara 2024 jsem celý projekt otevřel i ženám a přejmenoval jsem ho na JDIDOSEBE NAPLNO. A zatím můžu potvrdit, že to funguje skvěle. Mám pocit, že muži i ženy by se neměli izolovat, ale naopak sdružovat a kooperovat. Individuální spolupráci dělám také, ale vnímám, že společný přístup multiplikuje úspěšnost v dosažení trvalých změn.

Když mluvíme o prevenci obezity u žen, mělo by se jednat o komplexní přístup, který zahrnuje pohyb, stravu a duševní zdraví?

Určitě. Je nesmysl si myslet, že naučíme lidi cvičit a zdravě jíst a tím je problém vyřešen. Nejsme naprogramované stroje. Kdyby to tak bylo, tak je celá naše planeta štíhlá a zdravá. Jsme v bodu, kdy v historii lidstva neexistovalo více informací o tom jak lépe cvičit a zdravěji jíst. Přesto obezita ve světě stále roste. Dokud nezačneme vnímat duševní zdraví jako jeden z hlavních pilířů úspěšné tělesné transformace, nic se zásadně nezmění.

Jaké první kroky doporučujete ženám, které mají zájem o trvalou změnu životního stylu, ale váhají začít?

Doporučuji si na začátek nastavit cíle, které jsou až téměř banální zvládnout, a těch se držet několik týdnů. Pak nastavit další, které jsou opět téměř banální, a takto pokračovat dále. Za těch několik týdnů se z vás totiž stane někdo jiný a tomu opět zadáte z jeho úhlu pohledu banální úkol. Uvedu příklad. Nastavte si cíl a ohodnoťte ho na škále 1 až 10. Kdy 1 je banální (ujít denně dva tisíce kroků) a 10 nemožné (ujít denně 20 tisíc kroků). A pak si ho upravte tak, aby náročností na stupnici nepřesahoval číslo 5 (ujít denně šest tisíc kroků). A pusťte se do toho. Za několik týdnů pro vás třeba bude úplně banální šest tisíc kroků a jako číslo 5 bude 10 tisíc.

Máte nějaké tipy na zlepšení vztahu žen k vlastnímu tělu, zvlášť v období, kdy se zaměřují na zhubnutí a zlepšení zdraví?

Vždycky rád říkám, že nebudete krásná, až zhubnete, ale už v ten den, kdy se rozhodnete být krásná. Pak se díky tomu začne pomalu přetvářet hmota. Možná to zní moc „ezo", ale díky tomu, že změníte vztah k vlastnímu tělu, se k němu také začnete jinak chovat. Dopřejete mu spánek, regeneraci, zdravější jídlo a adekvátní trénink. A výsledky na sebe nenechají čekat.

Světový den obezity, který připadá na 4. března, je příležitostí zamyslet se nad touto problematikou. Jakou roli by podle vás měla hrát veřejná osvěta a jak bychom mohli pomoci ženám lépe se orientovat v otázkách výživy a zdraví?

Myslím, že by se musela změnit legislativa. Stejně jako na cigaretách je označení, že způsobuje rakovinu, tak každá upravená fotografie by měla být označená. Že byl použitý filtr a znázorňuje zkreslený pohled na lidské tělo. To zmiňuji jako nadsázku. Je odpovědností každého z nás, co si necháváme pouštět do hlavy a jak na to posléze reagujeme. Ale určitá edukace lidí je namístě. Čímž jsem snad přispěl i tímto rozhovorem.