



Lucii je teprve 38 let a před rokem a půl se stala poprvé maminkou. Radostnou zkušenost ovšem narušila děsivá diagnóza: zdánlivě banální bolesti břicha signalizovaly rakovinu plic.
Protože byla krátce po porodu, domnívala se, že tyto bolesti s tím souvisí, a vyhledala svého gynekologa. Ze začátku se domnívala, že ji zlobí žlučník – byla krátce po porodu a ženy občas prý na toto trpí. Příčinu bolestí ovšem její doktor nenašel. Následovalo sonografické vyšetření, ale ani to neodhalilo příčinu. Bolesti zatím sílily a byly čím dál intenzivnější. Na výraznější bolesti brala ibuprofen. Lékař ji nakonec poslal radši na chirurgii. Teprve tam podrobnější vyšetření odhalilo útvar na nadledvinách.
„Hospitalizovali mě na interním oddělení, provedli CT a zjistili, že mám další útvar na plicích. Pak lékaři začali zjišťovat, který nádor je primární a který metastáza,“ vypráví Lucie. „Byl to pro mě šok, obrečela jsem to. Doma jsem měla pětiměsíční holčičku a před sebou neznámo.“
Hledání správné diagnózy trvalo celkem čtyři měsíce. Lékaři nakonec potvrdili, že primární je rakovina plic. A tím začal boj. Chemoterapie, imunoterapie, nežádoucí účinky, únava. Samotná léčba znamenala pro tělo další zátěž. „Paradoxně mě netrápila samotná nemoc, spíše jsem byla unavená z léčby – z nevolností a vyrážky,“ říká Lucie. Dechové potíže jí tolik netrápí, nekašle ani ji nic nebolí. Nádor je díky náročné léčbě aspoň menší.
Vůbec žádné indikace, že by jí rakovina mohla hrozit, podle Lucie ani jejích doktorů nebyly. Dřív sice kouřila, ale jen sporadicky, a problémy s dechem také neměla. Diagnóza tak byla pro ni i její okolí šok.
„V tomto případě nešlo nemoc odhalit dříve. Neměla jsme žádné potíže, na preventivní prohlídky jsem chodila a ty nic neukázaly. Kdyby mě nezačala bolet metastáza v nadledvinách, tak bych o rakovině plic nevěděla,“ vzpomíná.
Po šoku následovalo jisté smíření: sama Lucie říká, že už se tolik nezabývá maličkostmi a zbytečně se nestresuje. „Funguji na 100 procent, držím se. Poslední CT z konce června ukázalo, že můj stav je stabilní, nic neroste. A tak jsem se rozhodla nemoc do jisté míry ignorovat. Musím tady být pro dceru, která má rok a půl, takže se plně soustředím na ni. Užívám si každý den a neřeším maličkosti,“ konstatuje Lucie s tím, že oporu má hlavně v příteli a rodině.
Zdroje: vyjádření pacientky Lucie (červenec 2025), konference českých plicních lékařů ke Světovému dni rakoviny plic (červenec 2025).









