Ikona počasí
-- °C
-- °C
Reklama
Reklama

„Každý den bez bolesti je dar,“ říká Ivona poté, co porazila agresivní lymfom

Když si Ivona Floresová v roce 2019 náhodou nahmatala bulku v prsu, netušila, že ji čeká diagnóza vzácného a agresivního lymfomu. Přestože nádor zasáhl i kostní dřeň, zachovala si klid, humor a chuť žít naplno. Dnes je v remisi a svůj příběh sdílí s nadhledem i vděčností – jako důkaz toho, že i v nemoci lze najít sílu, smysl a nový začátek.

Přidejte si obsah webu Žena.cz do oblíbených na Google zprávách

Když se Ivona Floresová, překladatelka a tlumočnice z Blanska, v roce 2019 setkala s onkologickou diagnózou, necítila se nijak nemocná. „Neměla jsem vůbec žádné příznaky. Cítila jsem se dobře, ale náhodou jsem si nahmatala bulku v prsu,“ vzpomíná. Až následná vyšetření ukázala, že nejde o nádor prsu.

Reklama

Přijmout diagnózu, ale nepodlehnout jí

Zpráva přišla v nečekaný okamžik. „Z nemocnice mi volali zrovna, když jsem se synovcem a neteří trávila čas v zámeckém parku. Sluníčko, ptáci zpívají… a najednou telefon, že mám rakovinu. Nebyl čas hroutit se, tak jsem to nějak v klidu přijala.“ Ivona už měla za sebou zážitek blízký smrti – anafylaktický šok, kdy si uvědomila, že život může skončit kdykoliv. „Takže když přišla tahle diagnóza, řekla jsem si: dobře, tak teď se s tím popereme. Co můžu ovlivnit já a co nechám na lékařích?“ I díky tomuto postoji zůstala během celé léčby překvapivě klidná.

Prohlédnout galerii

Reklama

Rodina jako opora, ne další starost

Podporu našla v nejbližších. „Rodičům jsem řekla, ať se přede mnou nesesypou, protože energii budu potřebovat já. A fakt to zvládli. Ségra přijela z Německa a byla se mnou v nemocnici první týden chemoterapie. A i když bylo těžké oznámit to babičce a dědovi, nakonec jsem jim radši pravdu řekla přes videohovor z nemocnice.“ O nemoci mluvila otevřeně, ale s nadhledem. „Když jsem jim volala kvůli výsledkům, říkala jsem – nalijte si slivovičku, posaďte se – a pak jsem jim řekla, že jsou výsledky dobré. Udělali jsme si z toho skoro rodinný rituál,“ vypráví s úsměvem.

Léčba jako plán a výzva

Ivona strávila dva měsíce hospitalizací, kdy dostávala chemoterapii, následovala radioterapie a další fáze léčby trvala dva a půl roku. „Lékaři mi dali protokol na 13 stránek, podle něj jsem si plánovala práci i jídlo. Věděla jsem, že po určité látce mi bude zle, tak jsem se víkend předem ‚přikrmila‘ steaky a hamburgery, abych měla z čeho ubývat.“ I přes fyzicky náročné momenty si udržela aktivitu. „Sestřičky mi říkaly běhna – od prvního dne jsem chodila kolečka po chodbě. Někdy jsem ušla 15 kilometrů, jindy jsem nemohla ani stát při čištění zubů.“ Pomáhal jí smysl pro humor. „Chemoterapii jsme říkali chemíčko. A když mi dávali krevní destičky nebo krev, sestřičky hlásily, že přivážejí Ryzlink nebo Modrý Portugal. Ta atmosféra tam byla díky nim skvělá.“

A co by Ivona vzkázala ostatním pacientům?

„Neberte všechno tak smrtelně vážně – smrtelní totiž jsme. Neovlivníme všechno, ale hodně toho ovlivnit jde: fyzičku, psychiku, přístup k životu. Čím lepší kondice, tím víc léčba zabere. A když se psychicky složíte, lékaři pak musejí léčit dvě věci najednou – tělo i duši,“ nabízí svůj pohled na vlastní zkušenost. Připomíná také, že nemoc člověka sice ochromí, ale zároveň mu může ukázat cestu: „Každý má možnost něco do toho procesu přinést. A každý den bez bolesti je dar, který si musíme umět užít.“

Zdroj: Ivona Floresová

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama