Jak ve svém pátrání uvádí Dan Hrubý, autor knižního cyklu Pražské příběhy, pochybnosti o skutečné existenci Tonky Šibenice se objevily už v roce 1932. Tehdy se před pražským soudem vedl spor o autorství mezi Egonem Erwinem Kischem a libretisty operety Konec Tonky Šibenice. Právě během něj Kisch překvapivě prohlásil, že Tonka byla jeho literárním výtvorem a že žádná skutečná prostitutka s přídomkem „Šibenice“ neexistovala.
Žalovaná strana naopak tvrdila, že příběh vychází ze skutečných událostí, a navrhovala dokonce svědky, kteří měli Tončinu existenci potvrdit. Podle zjištění Dana Hrubého však soudní řízení odhalilo řadu nesrovnalostí. V roce 1881 se v Praze nekonala žádná veřejná poprava, v dobových seznamech obyvatel se nevyskytuje údajná Antonie Havlová a fiktivní měl být i vrah Ferdinand Prokůpek. Hrubý tak dochází k závěru, že slavný příběh „pražské prostitutky“ byl ve skutečnosti Kischovou literární mystifikací, která postupem času začala žít vlastním životem.
