Svatba jako z filmu – tak by se dala popsat ceremonie v nedostavěném gotickém chrámu v Panenském Týnci. Mystické místo, květnový termín a navrch pátek třináctého. Pro novomanžele kouzelná symbolika, pro pověrčivce recept na katastrofu. Gabriela tehdy tvrdila, že na pověry nevěří. „Termín jsme vybrali tak, aby vyhovoval našim sportovním kalendářům, a nezalekli jsme se ani pověr, které se váží ke květnu nebo k pátku třináctého,“ vysvětlili tehdy v tiskové zprávě. Později ale přiznala, že už během svatebních příprav začala cítit zvláštní tíseň. „Ozývali se mi lidi, ať si na Petra dám pozor. Ne jeden nebo dva, ale desítky. Vyprávěli mi, koho podvedl, s kým spal,“ svěřila se Gabriela později ve svém dokumentu. Nejsilnější moment však přišel těsně před obřadem. Její otec ji do ucha špitl něco, co by žádná nevěsta slyšet nechtěla: „Pět minut před obřadem mi řekl: Ještě můžeme vzít roha!“ Gabriela tehdy poslechla své srdce, ne intuici. A později sama přiznala, že v sobě měla pocit, že svatba byla tak trochu vzdorem, možná i snahou dokázat sobě i okolí, že se v Koukalovi mýlí…
