I když soud potvrdil, že Tonka žila jen na papíře, postava nabyla symbolický rozměr: zosobňuje střet soucitu a krutého odsudku společnosti. Povídka vyšla v několika výborech (Pražská dobrodružství 1920, Říkaj mi Tonka Šibenice 2022) a byla znovu dramatizována (ČST, 1967). Film Tonka Šibenice patří do zlatého fondu české kinematografie a pravidelně se promítá na tematických přehlídkách.
Motiv ženy, která vykoná poslední lidskou službu a je za to zavržena, zůstává silným mementem dvojího metru: společnost využívá prostitutky, ale zároveň je stigmatizuje. Právě zde se Tonka Šibenice stala součástí širší diskuse o morálce, trestu a empatii.
