Usmíváte se, omlouváte se, ale uvnitř trpíte. Skrytá stresová reakce ničí vztahy i zdraví, říká Houdek

Většina lidí zná stresové reakce těla: boj, útěk nebo zamrznutí. Existuje však ještě čtvrtá, méně známá strategie přežití – fawn neboli podvolení. „Když mozek cítí hrozbu a útok, útěk ani zamrznutí nezajistí bezpečí, zkusí hrozbu uklidnit,“ vysvětluje Jasmína Houdek, instruktorka kurzu moderní sebeobrany a dodává: „Navenek to vypadá jako slušnost: usmíváte se, omlouváte, souhlasíte, děkujete. Uvnitř jde o instinktivní snahu přežít.“

Podvolení v běžném životě

Ve firemním prostředí lidé často kývou na úkoly, které nestihnou. Doma přebírají odpovědnost za pohodu celé rodiny. V partnerských vztazích se omlouvají, i když nic neprovedli. U násilných vztahů fawn často znamená, že oběť přebírá vinu za chování pachatele. Podvolení vypadá jako klid, ale uvnitř je dusno, strach a ztráta sebe sama. „Škodlivý vzorec začíná, když se bojíme říct ne, omlouváme chování, které nám ubližuje, nebo dáváme druhým víc než oni nám,“ upozorňuje Houdek. Dlouhodobé podvolování vede k úzkostem, depresím, vyhoření, poruchám spánku, oslabení imunity a psychosomatickým potížím. Často se přidávají i psychosomatické obtíže, jako jsou bolesti zad, migrény a žaludeční problémy. „Když potlačujete hněv a strach, tělo to časem odnese,“ připomíná známou pravdu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Biohacking jako lifehack pro ženy: Objevte klíč ke skutečné spokojenosti, plné síle a zdraví

Jak začít měnit vzorec?

Dobrá zpráva je, že cesta ven ze začarovaného kruhu podvolení existuje. Prvním krokem je uvědomění si toho, že se nás takové chování týká: „Aha, teď se snažím být milá, aby byl klid.“ Druhý krok je fyzický: narovnat se, uvolnit ramena, otevřít dlaně a zhluboka dýchat. Mozek se tím přepne z režimu přežití do rozhodování. Houdek doporučuje začít trénovat hranice v jednoduchých situacích – s lidmi, kteří mají zájem o vaše blaho. Ne u tyrana. Kolegyně po vás chce, ať za ni vezmete směnu, ale vy už jste vyčerpaní. Řeknete ne, dneska to fakt nedám. Kamarádka navrhne, že zajdete na víno, ale vy si chcete udělat pohodlí doma. Řeknete ne, dneska potřebuji klid. „Pocit viny je normální. Mozek dlouho fungoval tak, že odmítnutí je nebezpečí, takže výčitky jsou přirozené. Jenže když to uděláte desetkrát, zjistíte, že se nestalo nic hrozného,“ vysvětluje Jasmína Houdek. Mozek si zkrátka časem zvykne, že NE není hrozba a že svět se nezboří.

Praktické techniky posilující sebevědomí

Efektivní jsou také cvičení hlasu a postoje: nahlas říct „Nechci to.“ nebo „Takhle se mnou nemluv.“, stát pevně, držet oční kontakt, udělat krok stranou. Tyto jednoduché pohyby mění nervový systém i způsob, jak nás okolí vnímá. Podpora od blízkých je rovněž klíčová: nepřemlouvat, respektovat hranice a nabízet pomoc, místo aby vstřícnost zneužívali. „Bezpečný prostor je místo, kde se člověk může učit odporovat,“ vysvětluje Houdek.

Skutečný klid ve vztazích

„Ten klid, který se snažíme vytvořit podvolováním, není skutečný,“ upozorňuje instruktorka. Přestat fawnovat může znamenat konec některých vztahů, ale ty, které zůstanou, jsou opravdové. „Pojďme sebeobranu vnímat jako schopnost postavit se za sebe,“ dodává Houdek. „Bránit se neznamená ublížit, ale chránit své zdraví, hranice a sebeúctu.“

VIDEO: Sexuálnímu agresorovi je jedno, co máte na sobě. Do rozkroku nekopejte, říká Jasmína Houdek

Zdroj: Rozhovor s Jasmínou Houdek