Opět sedím ve svém věšteckém koutku, přede mnou na stole leží moje věrné tarotové karty, jejichž okraje jsou už trochu ošoupané od let společného putování a čekám na dnešní poslední klientku. Čajové svíčky kolem mě vrhají měkké stíny na stěny a já cítím, jak se místnost naplňuje tíhou očekávání. Dveře se tiše otevřou a vejde drobná žena. Má vlasy svázané do volného drdolu, v očích směs touhy a vyčerpání. „Jmenuju se Lucie,“ řekne a posadí se proti mě. „S manželem se už tři roky snažíme o dítě. Lékaři říkají, že jsme zdraví, ale nic se neděje. Jsem zoufalá.“

















