Významné záležitosti dítěte: Co znamenají a kdo o nich smí rozhodnout?

Toto právo vyplývá z rodičovské odpovědnosti, která náleží stejně oběma rodičům. Výjimkou jsou pouze případy, kdy soud jednomu z nich rodičovskou odpovědnost omezí nebo ho této odpovědnosti zbaví. Samotný rozvod nebo rozchod rodičů však na rozsah rodičovské odpovědnosti nemá vliv. Rodičovská odpovědnost neznamená jen povinnost rodičů se o dítě starat a vychovávat ho, ale také právo rodičů se s dítětem stýkat a rozhodovat o významných záležitostech v jeho životě. Dnes se tedy v pokračování seriálu „Reforma rozvodů” od advokátní kanceláře ROWAN LEGAL a organizace Fandi mámám zaměříme na rozhodování o významných záležitostech dítěte.

Naopak třeba návštěva zubaře, léčba nachlazení či jiných běžných onemocnění, úprava vlasů, přihlášení dítěte na školu v přírodě či omlouvání absence ve škole patří mezi tzv. běžné záležitosti, u kterých se souhlas obou rodičů nevyžaduje. Stejně tak do běžných záležitostí spadají i volnočasové aktivity a kroužky, pokud nejde např. o vrcholový sport.

Rodiče by se měli na důležitých věcech týkajících se jejich dítěte domlouvat společně a vždy brát ohled na to, co je pro dítě nejlepší. Nejsou to totiž jen rodiče, na jejichž názoru záleží. S vývojem dítěte a s ohledem na jeho intelektuální a mravní vyspělost je při rozhodování o významných záležitostech nutno věnovat patřičnou pozornost samotnému názoru dítěte a brát tento názor v úvahu.

Obvykle se předpokládá, že rodiče jsou schopni se na významných záležitostech svého dítěte dohodnout – třeba na tom, do jaké školy dítě nastoupí nebo kam bude chodit k lékaři. Když tedy jeden z rodičů jedná s třetí osobou ve věcech týkajících se jeho dítěte (například ho přihlašuje do školy či k lékaři) a tato třetí osoba nemá informace o nesouhlasu druhého rodiče, má se za to, že druhý rodič s tímto jednáním souhlasí. Jinými slovy, každý z rodičů může v záležitostech dítěte jednat samostatně, bez toho druhého.

Co když se rodiče na významných záležitostech dítěte neshodnou?

V praxi ale není výjimečné, že se rodiče – zvlášť po rozvodu – na některých zásadních záležitostech v životě dítěte neshodnou. Nejčastěji se jedná právě o otázku, kde bude dítě bydlet nebo jakou školu bude navštěvovat. V takových případech pak do hry vstupuje soud. Dotčený rodič se totiž může obrátit na příslušný soud s návrhem na nahrazení souhlasu druhého rodiče v konkrétní významné záležitosti nebo s návrhem na určení určité právní skutečnosti. Právo navrhnout jednu z těchto možností má rodič i tehdy, pokud již jeden z rodičů učinil rozhodnutí ohledně důležité otázky týkající se dítěte. Pokud jde o náležitost, která nesnese odkladu, lze podat i návrh na vydání předběžného opatření, o kterém musí soud rozhodnout do sedmi dnů.

Tímto způsobem chrání zákon zájem dítěte v případech, kdy se rodiče neshodnou nebo kdy jeden z nich názory toho druhého ignoruje. Nezáleží přitom na tom, jestli spolu rodiče žijí, nebo ne. Důležité je, aby kvůli jejich neshodám nebylo ohroženo samotné dítě. Proto by i soudy měly při rozhodování o významných záležitostech dítěte přihlížet zejména k názoru samotného dítěte (samozřejmě s ohledem na jeho rozumovou a emociální vyspělost). Soudní řízení by však mělo být krajním řešením — v prvé řadě by se rodiče měli pokusit dospět k dohodě, která bude v nejlepším zájmu dítěte.

U každé významné záležitosti by však měl být postup rodičů při podání návrhu soudu trochu odlišný. Proto se těm nejdůležitějším významným záležitostem dítěte – určením jeho bydliště, školského zařízení a lékařské péči – a tomu, jak řešit situace, kdy se na nich rodiče neshodnou, budeme podrobněji věnovat v následujících článcích.

Zdroj: Fandi mámám a tým advokátní kanceláře ROWAN LEGAL