Jednou z největších změn je zrušení dosavadních právních forem péče o dítě – tedy společné péče, střídavé péče i péče jednoho rodiče. Tím mizí i jasné určení, který z rodičů o dítě pečuje. Důvodem má být snaha odstranit rozdělení rodičů na „pečujícího“ a „nepečujícího“ – tedy na toho, kdo s dítětem žije, a toho, kdo se s dítětem pouze „stýká“. Oba rodiče by podle zákona měli mít stejné postavení.
V praxi už dnes soudy často nerozlišují mezi typy péče přesně. Stává se, že rodič má na papíře střídavou péči, ale ve skutečnosti s dítětem tráví méně než 15 % času. Naopak jiný rodič má úpravu „styku“, ale je s dítětem skoro polovinu času. Důvodem je, že pojem „styk“ je nejednoznačně vykládaný – mezinárodní úmluvy ho chápou jako osobní kontakt včetně telefonátů nebo výměny informací, zatímco u nás byl sloučen s pojmem „péče“. Ústavní soud tyto pojmy ve svých rozhodnutích nedokázal vymezit, ačkoli občanský zákoník je chápe odlišně. Namísto vysvětlení a upřesnění zákonodárci oba pojmy prostě sjednotili.
Diskutabilní je i úprava výživného. Nově má platit, že pokud se rodiče na péči dohodnou, soud jim už nebude smět výživné stanovit. Může jen schválit jejich dohodu. Tato úprava vychází z představy, že když se rodiče dohodnou na společné péči, zvládnou se dohodnout i na financích. Jenže novela stejný přístup uplatní i na jiné dohody – například když se rodiče „dohodnou“, že dítě bude žít s jedním z nich a druhý se s ním bude jen občas vídat. Pokud se pak na výživném neshodnou, soud už nesmí zasáhnout a výživné určit.
Mohlo by vás zajímat
