„Práce všeobecné sestry je i posláním, tak jak to všichni skloňují, ale také musíme být z něčeho živí. Pro mě je ale lehčí starat se o ostatní než o sebe,“ dodává vzápětí Monika.
„Je cílevědomá. Sice má starosti, ale je houževnatá. Když se něco stane, tak se o nás stará. Je to taková naše doktorka,“ doplňuje její maminka Pavlína. Právě to, že svou pozornost ale zaměřuje spíš na druhé než na sebe, samotné Monice spíš škodí. A jejímu zdraví neprospívá ani náročný harmonogram, který k této práci patří.
„Můj pracovní den je takový, že ráno vstávám o půl páté, o čtvrt na šest dojedu do práce. Pak máme překlady na klasické oddělení nebo třeba příjmy z operačních sálů, takže třeba nestíháme oběd. Kolega nebo kolegyně pro něj pak skočí a během tří minut se to někde na rožku sní. Na noční si objednáme třeba nějaký fastfood. Někdy je práce tolik, že to člověk ani nestihne,“ popisuje Monika.
