Desítky kilogramů navíc jí ztěžují běžné fungování – potíže s pohybem, ztráta menstruace i klesající sebevědomí ji dovedly k rozhodnutí, že je čas převzít kontrolu nad svým životem. „Své tělo vnímám tak, že čím větší je, tím více se schovávám. Chodím akorát do práce a domů. V létě vůbec nikam, možná tak ještě nějaké kino, ale tam jedu autem,“ vypráví o své izolaci. Není to život, o jakém snila.„Opravdu bych se chtěla vdát, opravdu bych chtěla mít partnera, děti a všechno. Už není na co čekat,“ říká se slzami v očích.
Pracovitá Gábina už v jednadvaceti letech začala podnikat, a to jako kosmetička. Postupně ale pro ni začalo být náročné cestovat a pracovat v terénu, například na svatbách. Od útlého věku je se svou maminkou, rodiče se brzo rozvedli.
„Trpěla a dost se hledala,“ říká maminka Monika Diepold, která pracuje jako sportovní trenérka a fyzioterapeutka. „Dodneška se učí komunikaci s tátou,“ dodává. Otec si totiž našel přítelkyni, která už měla dvě děti a Gábina tak nabyla pocitu, že k nim nepatří. To, co jí chybělo, nahrazovala jídlem a zejména sladkým.
„Je to moje největší životní trauma. V podstatě koukám, jak se moje dítě denně zabíjí. Je to strašné,“ dodává maminka Monika, která dceru neustále a dlouhodobě podporuje.
