Doktoři mu dávali půl roku života. Lukáš v Extrémních proměnách shodil 119 kg za rok

Proměně se Lukáš věnoval opravdu naplno, což se ale v druhém půlroce začalo projevovat na jeho finanční situaci. Jeho pracovní nasazení je vysoké: v práci je často od pěti ráno až do večera do devíti. Pokud se chce věnovat své fyzické kondici a připravovat se na závod, musí chodit běhat po večerech. V této chvíli ale nezkouší žádné výmluvy: prostě si koupil čelovku a chodí běhat večer, potmě.

Na závodu ze začátku hlavně nechtěl skončit poslední, Košťál si ale všímá, že se u Lukáše začala projevovat už i sportovní soutěživost, a soupeře dokonce začal cíleně předbíhat.

Lukáš se ale vrací v myšlenkách i ke své dceři, kterou vlastně nezná. „Doufám, že je šťastná s novou rodinou, kterou má, že se o ni dobře starají. Doufám, že tato proměna, kterou dělám, mě dovede k ní,“ neskrývá naději, že se mu s ní jednou povede spojit. S tím se svěří i svojí mámě Jiřině, která by ztracenou vnučku v rodině také ráda uvítala. Podle ní je to největší přání jich obou, jí i Lukáše.

Pokud se Anička rozhodne, že se s otcem potkat nechce, je připravený to respektovat, ačkoli přiznává, že to bude těžké. Nakonec se s její mámou dohodne, že se s ní sejde, až když jí bude osmnáct, což bude až tak za tři čtvrtě roku.