1

„Takhle tlustého člověka jsem nikdy neviděl, jen sebe,“ konstatuje Lukáš Skupin. Čtyřicetiletý stavbyvedoucí bydlí poblíž Prahy, moc se nehýbe a má velmi špatné stravovací návyky. Když byl mladší, zvedal cihly a stavěl domy rukama. Dnes už má na všechno lidi. Je „mozkem“ stavby a fyzicky tolik nepracuje, stavby spíš objíždí autem a řeší aktuální záležitosti a další vývoj.
„Zelenina je pro králíky,“ vtipkuje, když mu jeho partnerka do míchaných vajíček nabízí rajčata. A vzápětí dodává: „Jídlo mám hodně rád a taky si rád přidám, když je ta možnost.“
A velice rád ujídá.
„Kolikrát už jsem viděla, že když projde na záchod, tak jde kolem lednice a něco si tam vezme,“ prozrazuje na něj jeho přítelkyně Hanka. „Nemluvě o tom, že když mám něco nakoupeného a počítám s tím, že to mám, tak druhý den zjistím, že to vlastně nemám a na stole nacházím prázdné obaly. Kolikrát se hádáme o tom, že mu říkám, že by měl jíst naposledy v šest hodin, a když je sám doma, tak by si to jídlo měl sám také připravit. Už jsem tu tendenci od něj odejít měla, a právě proto jsem mu řekla, aby se někdy díval na svět i mýma očima. Taky by se mu nelíbilo, kdyby měl doma to, co je on,“ dodává se slzami v očích.


















