„Když jsem měla 29 kilo, pochopila jsem, že nechci umřít,“ přiznala Simona Chytrová

Lépe než před kamerou se cítí za ní – jako režisérka, scenáristka a průvodkyně lidskými příběhy. Simona Chytrová je už léta podepsaná pod řadou epizod známého cyklu 13. komnata, nyní ale přichází s novým projektem – pořadem Den s osobností, který vzniká ve spolupráci s jejím manželem Vítem Olmerem. „Z TV Barrandov oslovili Vítka, jestli by pro televizi něco nenatočil. A on přišel s nápadem, který byl možná jeho snem – natočit Den s osobností,“ vysvětlila Chytrová pro deník Blesk. „Vzpomněl si, jak kdysi o nás vznikal podobný článek – tehdy jsem kojila syna, všude byl nepořádek, ale bylo to autentické. A teď chtěl podobně zachytit skutečné lidi, osobnosti, které zná dlouhá léta.“

Když se otevře vlastní „komnata“

Po letech u cyklu 13. komnata jí práce na novém pořadu přináší uvolnění. „Komnaty točíme už od roku 2008. Je to silné, protože se dostanete do životů těch lidí. Ale přiznám se, že mě unavovalo, když se to pořád muselo točit kolem nemocí a bolestí. Jsem empatická a všechno si beru moc k srdci. Proto mi teď vyhovují spíš projekty, které jsou plné energie a radosti,“ vysvětlila. Když jí režisérka Dáša Smržová nabídla, aby se stala hrdinkou jednoho z dílů, dlouho váhala. „Říkala jsem, že žádnou komnatu nemám. A ona mi na to odpověděla: Ale máš. Nakonec jsme se dostaly k anorexii,“ přiznala.

„Přemýšlela jsem o tom půl roku. Pak jsem si řekla, že to bude moje psychoanalýza – a že to může pomoct i jiným dívkám. Spolupracuji s Centrem pro poruchy příjmu potravy a vím, kolik mladých lidí tím trpí. I šestileté holčičky. Je to celosvětový problém.“ O vlastní zkušenosti mluví otevřeně. „V době, kdy jsem tím procházela, nikdo netušil, co to je za nemoc. Až když jsem měla devětadvacet kilo a byla jsem na umření, můj strýc řekl, že musím do nemocnice. Tam mi doktor diagnostikoval mentální anorexii. Říká se, že vyléčení neexistuje, ale dá se s tím žít. Mně pomohlo, když jsem si to přiznala a pochopilo to i okolí.“

Odraz ode dna

„V nemocnici jsem byla půl roku. Jednoho dne, když jsem se ploužila po chodbě, jsem si u záchodu uvědomila, že nechci umřít,“ uvedla upřímně Chytrová. „Zavolala jsem tátovi, on přijel a doktor mu řekl, že musím změnit prostředí. Vzal mě do Španělska. Tam jsem se pomalu začala stavět na nohy a pochopila, že kromě gymnastiky existuje i jiný, krásný svět.“ Připomněla, že k anorexii ji přivedl tlak vrcholového sportu. „Bylo mi dvanáct, když mě vzali do střediska vrcholového sportu. Dvoufázové tréninky, nároky, odloučení od rodiny. Byla jsem nominovaná na olympiádu v Montrealu, ale museli by mě ostaršit. Neudělali to – a to mě tehdy zlomilo.“

Láska, která přežila i těžké časy

Osudovou lásku našla po letech právě ve Vítu Olmerovi. „Potkali jsme se v Moskvě, on tam byl s filmem Bony a klid, já s divadlem na Dnech Prahy. Bylo zemětřesení v Arménii, atmosféra napjatá. A v tom mě Vítek vzal za ruku. Bylo to osudové,“ zavzpomínala. „V devadesátém prvním roce jsme se vzali, byla jsem v osmém měsíci těhotenství. Svatba byla na Dobříši a já si pamatuju, jak jsem se zamotala do koberce, když jsem podepisovala. Musela jsem si zout boty,“ směje se dnes.

O manželovi mluvila s respektem. „Jsem asi ze staré školy. Vít je dodnes galantní, má v sobě noblesu. Když přicházíte do místnosti, vstane. To už dneska muži nedělají.“ Jejich vztah obstál i v těžkých chvílích. „Podstoupil dvojitou transplantaci jater a ledvin. Byl to zázrak. Od té doby žijeme naplno a vážíme si každého dne.“

Mohlo by vás zajímat: Daniel Krejčík zhubl na 54 kilo a skončil v nemocnici: I tak jsem si přišel tlustý, byl jsem pitomej (21.11.2021)

Zdroj: Blesk.cz