Autorem vulkánové pizzy je šéfkuchař Halmat Givra z restaurace Nya Gul & Blå ve švédském Piteå. Jde o vizuálně působivé jídlo, které nabízí „všeho hodně“ – v širokém prstenci se ukrývají kapsy se sýrem a šunkou, salámem, slaninou a hovězí svíčkovou. Z jejího středu doslova „vybuchují“ hranolky a salát s omáčkou Béarnaise. Tato poměrně nová švédská specialita je ideální pro větší společnost – a slibuje, že díky množství chutí si na ní každý najde to své.
Autorem vulkánové pizzy je šéfkuchař Halmat Givra z restaurace Nya Gul & Blå ve švédském Piteå. Jde o vizuálně působivé jídlo, které nabízí „všeho hodně“ – v širokém prstenci se ukrývají kapsy se sýrem a šunkou, salámem, slaninou a hovězí svíčkovou. Z jejího středu doslova „vybuchují“ hranolky a salát s omáčkou Béarnaise. Tato poměrně nová švédská specialita je ideální pro větší společnost – a slibuje, že díky množství chutí si na ní každý najde to své.
Svið je neobvyklý a jedinečný pokrm z Islandu, připravovaný z opálené, rozpůlené a uvařené ovčí hlavy. Hlava se nejprve opálí nad otevřeným ohněm, aby se odstranila srst, a poté se konzumuje. Tradičně se podává s přílohou z kaše z tuřínu, rebarborového želé a bramborové kaše, zejména během islandského zimního festivalu známého jako Þorrablót. Tento pokrm vznikl v době, kdy lidé nemohli nechat žádnou část masa zkazit a snažili se zužitkovat vše. Přestože má svið pověst lahodného jídla, někteří lidé mohou považovat za zvláštní, že při jeho konzumaci „pohlédnou svému jídlu do očí“.
Þorramatur je výběr tradičních islandských jídel, který se konzumuje především během severského měsíce Þorri, tedy od poloviny ledna do poloviny února. Nakládané ryby a masné produkty se krájí na plátky nebo kousky vhodné k okamžité konzumaci a podávají se spolu s rúgbrauð (tradiční tmavý žitný chléb) a máslem na bohatých bufetových stolech. Mezi typické speciality patří fermentované žraločí maso, uzené jehněčí, opečená ovčí hlava, krvavé klobásy a mnoho dalších pokrmů, které si lze podle chuti ještě více „okyselit“ či dochutit. K tradičním doplňkům patří brennivín, islandský ochucený destilát, a sezónní Þorri pivo, které místní pivovary připravují výhradně pro tuto příležitost.
Truchas a la Navarra je tradiční rybí pokrm pocházející z oblasti Navarra ve Španělsku. Připravuje se kombinací pstruha, šunky jamón serrano, mouky, citronu, petrželky, olivového oleje a soli. Pstruh se nejprve osolí, obalí v mouce a opeče na olivovém oleji dozlatova, tak aby byl právě propečený. Poté se naplní kousky osmažené šunky a pokrm se pokapává citronovou šťávou. Před podáváním se truchas a la Navarra obvykle posype nasekanou šunkou a čerstvou petrželkou, což dodává chuťovou i vizuální atraktivitu.
Tradičně spojované se severními částmi Švédska a Laponskem jsou blodpalt – výživné tmavě hnědé knedlíky připravované z žitné nebo ječné mouky a zvířecí krve. Ačkoli se původně vyráběly ze sobí krve, dnes existuje řada regionálních variant, které využívají krev různých zvířat, různé koření a někdy i bramborovou kaši. Knedlíky mohou být plněné směsí osmažené cibule a nakrájené slaniny a běžně se vaří ve výborných masových vývarech. Blodpalt se obvykle podávají jako příloha, doplněné smaženou slaninou nebo vepřovým masem, máslem a brusinkovým džemem.
Yerushalmi kugel je těstovinová zapékaná specialita, známá svou tmavou barvou, hutnou strukturou a chutí, která kombinuje výraznou sladkost s patrnou pepřovou pikantností. Pokrm vznikl v 19. století mezi Židy žijícími ve Starém Jeruzalémě, kde kuchaři přizpůsobili evropský těstovinový kugel místním surovinám a chutím a zároveň připravovali jídla vhodná k podávání po bohoslužbách během Šabatu. Charakteristický karamelizovaný cukr a černý pepř odlišují tento kugel od jiných těstovinových zapékaných jídel, která obsahovala mléčné produkty nebo měla jemnější chuťový profil.
Příprava začíná uvařením tenkých vaječných nudlí „al dente“ a jejich obalením v karamelovém sirupu vzniklém rozpuštěním cukru do tmavě jantarové barvy. Následně se opatrně přidává voda nebo olej, aby se karamel rozpustil, a do směsi se vmíchají nudle společně s vejci, olejem, solí a štědrou dávkou černého pepře. Hotová směs se vlije do hrnce nebo pekáče a pomalu peče, často několik hodin, dokud nevznikne kompaktní hmota s pevnou kůrkou a hutným vnitřkem. Chuť Yerushalmi kugelu je silně závislá na rovnováze mezi karamelizací a pepřem, přičemž mnozí kuchaři upravují sladkost či pikantnost podle rodinných preferencí. Pokrm se jí často nakrájený na malé čtverečky. K jídlu se často servíruje čaj, perlivá voda a v některých případech i hroznová šťáva nebo lehká vína, která vyvažují sladkost a pepřovou pikantnost kugelu.
Krvavé palačinky jsou oblíbené po celém Švédsku, Finsku i Norsku. Připravují se z klasického těsta na palačinky, do kterého se přidává zvířecí krev. Mohou být tenké, podobné klasickým, nebo menší a tužší, vždy však získávají typickou tmavě hnědou barvu. Často se dochucují cibulí a kořením a podávají se s čerstvými brusinkami nebo brusinkovým džemem. V dnešní době jsou krvavé palačinky běžně k dostání také jako hotový produkt po celém Finsku a Švédsku.
Milcao je tradiční pokrm pocházející z chilského souostroví Chiloé. Připravuje se z nastrouhaných a rozmačkaných brambor, obvykle s přídavkem sádla a koření, čímž vzniká druh bramborové placky. Tradičně se při přípravě používají pouze místní chilotské brambory. Milcao je důležitou součástí jídel jako reitimiento a curanto. Dnes existuje mnoho variant – placky se smaží, pečou v troubě, dusí, vaří, někdy se osladí nebo obohatí o chicharrones (kousky vepřové slaniny).
Hon mhai je tradiční pokrm z larev bource morušového, který je obzvlášť oblíbený v Bangkoku. Připravuje se tak, že se larvy hmyzu smaží v hlubokém oleji a následně dochucují solí, pepřem a někdy i tajnou omáčkou, kterou si každý prodejce připravuje sám, protože snack se většinou prodává z pouličních stánků. Po usmažení jsou larvy křupavé a mastné, přičemž chuť bývá mírně nahořklá. Hon mhai si získává oblibu nejen díky chuti, ale i proto, že je bohatý na bílkoviny a někteří mu přisuzují i léčivé účinky.
Chapalele je chilský chléb připravovaný ze dvou základních surovin – brambor a mouky. Pochází z ostrova Chiloé, kde se tradičně připravuje v páře a vaří v curantu – jámě v zemi sloužící k přípravě jídla. Chapalele lze ale také smažit, opékat na pánvi nebo péct v troubě. Hotový pokrm se může jíst samostatně jako svačina, nebo se podává jako příloha k dušeným pokrmům a masitým jídlům.
Jellied eels je tradiční pouliční londýnské jídlo, jehož původ sahá do 18. století. Původně šlo o levný a jednoduchý způsob, jak připravit chutný pokrm z úhořů, kterých se v řece Temži vyskytovalo hojné množství. Úhoři se nakrájeli, asi půl hodiny vařili s bylinkami a poté nechali vychladnout – právě tehdy ryby uvolnily vlastní želatinu, která vytvořila měkkou, průhlednou želé vrstvu kolem jednotlivých kousků.
Aginares salata je tradiční salát pocházející z Kréty. Přestože existují různé varianty, obvykle se připravuje z mladých a jemných artyčoků, citronu a citronové šťávy, olivového oleje, hořčice, česneku, kopru, soli a pepře. Artyčoky se očistí a krátce uvaří ve směsi vody a citronové šťávy. Poté se rozčtvrtí a rozpůlí, potřou citronem a naaranžují na talíř. Přes artyčoky se nalije zálivka z citronové šťávy, olivového oleje, hořčice a česneku, salát se posype nasekaným koprem, osolí a opepří, promíchá a podává okamžitě. Aginares salata se podává pouze na začátku jara, v prvních dnech půstu, často spolu s taramosalatou a rengosalatou jako předkrm.
Ambuyat je extrémně lepkavý národní pokrm Bruneje, připravovaný ze škrobu z palmy sagové, který se vařením promění ve hmotu podobnou lepidlu. Obvykle se jí k obědu spolu s fermentovanou kyselou omáčkou a různou zeleninou jako přílohou. Ambuyat se tradičně připravuje při zvláštních příležitostech a často slouží jako náhrada rýže. Místní jej konzumují pomocí dvouhroté bambusové vidličky zvané chandas – nejlepší způsob, jak ho jíst, je omotat hmotu kolem vidličky, namočit do omáčky a spolknout, místo aby se žvýkala. Díky své neutrální chuti se ambuyat často doplňuje různými přílohami, omáčkami a dipy. Mezi nejoblíbenější dipy patří binjai, připravovaný z místního kyselého ovoce, a tempoyak, vyrobený ze slavného durianu. Pokrm může být podáván i s masem. Díky své unikátní textuře a kulturní výjimečnosti je ambuyat pokrmem, který rozhodně stojí za vyzkoušení.
Tento klasický severoitalský pokrm je připravován z masa, chrupavek a šlach hovězího kolena, které se vaří přímo na kosti. Jakmile je maso měkké, všechny složky se od kostí oddělí a nechají ztuhnout. I když se nervetti často podávají samotné, někdy se do směsi přidávají olivy, cibule nebo papriky. Pokrm se vždy servíruje dobře vychlazený, nakrájený na tenké plátky a obvykle se kombinuje s různou zeleninou. Celá směs je dochucena a podávána jako salát, který se nejčastěji konzumuje jako studený předkrm.
Ramen burger je jedinečná varianta hamburgeru, u které je masová placka vložena mezi dvě opečené „bulky“ z ramen nudlí. Maso je obvykle potřené shoyu omáčkou a pokryté rukolou a pažitkou. Pokrm vytvořil Keizo Shimamoto, bloger zabývající se ramenem, a poprvé jej představil v roce 2013 v Brooklynu. Ramen burger se stal tak populárním, že jej Time Magazine zařadil mezi 17 nejvlivnějších burgerů všech dob.
Żymlok je tradiční krvavá klobása, připravovaná v Polsku ze směsi vepřové krve, houskových knedlíků, mletých vepřových vnitřností, cibule, koření a dochucovadel, která se plní do střívek. Mleté maso se vaří v masovém vývaru a housky se před smícháním také namáčí v tomtéž vývaru, než se přidají do střívek. Tradičně se připravoval v období svatého Martina, kdy se porážela prasata, a podával se při různých slavnostech. My tento pokrm známe pod názvem jelito.
Na jednapadesátém místě se umístil český pokrm, konkrétně jednoduchá chlebová polévka. Připravuje se ze směsi starého chleba, vody, cibule a různých koření. Někdy se v jemnějších verzích zahušťuje vejci a může obsahovat chutné vývary nebo různou kořenovou zeleninu. Polévka se vyznačuje svou rustikální podobou a hutnou konzistencí a běžně se doma podává samotná nebo doplněná křupavými krutony.
Tradiční karlovarský suchar se umístil na 61. místě světové příčky. Na topinkový chléb nakrájený na tenké plátky z celého bochníku, vyráběný v Karlovarském regionu, přitom většina Čechů nedá dopustit. Existují dvě varianty – speciální a dietní. Chléb je dobře propečený a vysušený, čistý, křupavý a rovnoměrně pórovitý. Má zlatohnědou barvu a jemnou vůni pečiva, chuť připomíná upečený chléb. Obě varianty musí obsahovat karlovarskou pramenitou vodu. Speciální verze se připravuje z pšeničné mouky, pramenité vody, cukru, droždí, soli, žloutku a zlepšující přísady do mouky. Dietní verze obsahuje stejné suroviny, ale bez cukru, žloutků a soli. Po opečení se suchary nechají vychladnout a balí se do 200gramových balení, připravené k podávání s ovocnými džemy, máslem a čajem.
Ma místě 82. se umístila tradiční krémová pomazánka vyráběná ze zakysané smetany a kombinace sušeného mléka a podmáslí. Oblíbená je po celé České republice i na Slovensku. Tradičně se dochucuje různými bylinkami, šunkou, paprikou nebo česnekem. Původně se nazývala pomazánkové máslo, ale podle nových předpisů Evropské unie tento název nebylo možné používat, protože výrobek neobsahuje minimální podíl mléčného tuku 39 %. V souladu s legislativou proto Česká republika změnila název na tradiční pomazánkové a Slovensko na smotanová nátierka.
