Proč sami sebe nepolechtáte? Tajemství reflexu od historie po moderní vědu

1 Proč nás lechtání rozesmívá?

Smích spojený s lechtáním je zvláštní. Není výsledkem humoru, ale spíše podvědomou reakcí těla. Lechtání aktivuje nervová vlákna a mozkovou kůru v oblastech odpovědných za emoce, pohyb a smích.

Jedna teorie tvrdí, že smích při lechtání je evoluční mechanismus, který posiluje sociální vazby. Lechtání často vnímáme při hře nebo blízkém kontaktu s druhými, což může podpořit důvěru a komunikaci.

Další teorie spojuje lechtání s ochranou. Smích je zde paradoxní reakcí na potenciální hrozbu, například lechtání na citlivých místech mohlo v minulosti sloužit k ostražitosti vůči útokům či parazitům.

Lechtání je fascinující jev, který kombinuje fyzické podněty s emocionálními reakcemi. Ačkoli se s ním setkáváme už od dětství, zůstává jeho přesný význam a účel záhadou. Proč lechtání vnímáme jako příjemné, někdy nepříjemné a proč nás vůbec rozesmívá?

Co je lechtání?

Lechtání je reflexní reakce na doteky, které stimulují specifická nervová zakončení na kůži. Prvním typem lechtání je knismesis. Jemné, spíše dráždivé lechtání, které připomíná šimrání, například když na kůži ucítíme mouchu. Tento druh lechtání nevyvolává smích, ale často vede k reflexnímu uškubnutí. Druhým typem lechtání je gargalesis. Intenzivní, „klasické“ lechtání, které způsobuje smích a je obvykle spojeno s dotyky na citlivých místech, jako jsou chodidla, boky, podpaží nebo krk.

Prohlédnout grafiku

Všechny štítky