Smích spojený s lechtáním je zvláštní. Není výsledkem humoru, ale spíše podvědomou reakcí těla. Lechtání aktivuje nervová vlákna a mozkovou kůru v oblastech odpovědných za emoce, pohyb a smích.
Jedna teorie tvrdí, že smích při lechtání je evoluční mechanismus, který posiluje sociální vazby. Lechtání často vnímáme při hře nebo blízkém kontaktu s druhými, což může podpořit důvěru a komunikaci.
Další teorie spojuje lechtání s ochranou. Smích je zde paradoxní reakcí na potenciální hrozbu, například lechtání na citlivých místech mohlo v minulosti sloužit k ostražitosti vůči útokům či parazitům.
