Pravdivé příběhy: Soused mi kvůli psům ztrpčoval život. Prý „to se tu takhle nedělá“

Myslela jsem si, že když si koupím malý domek na venkově, najdu konečně klid. Netušila jsem, že mi ten klid pokazí člověk, který bydlí sotva pár metrů ode mě.

Vřelé přivítání

Pan Šindelář, který bydlí hned přes plot, mě přivítal slovy: „Doufám, že ti vaši psi nebudou štěkat celej den. My tady máme rádi klid.“ Usmála jsem se: „To chápu, taky ho mám ráda. Psi jsou klidní, uvidíte sám.“ Neuběhl ani týden a pan Šindelář mě zastavil u vrat. „Ten váš černej vyje, když nejste doma,“ reportoval namísto pozdravu. „To určitě ne. Rony je starší pes, spí skoro celý den. Možná slyšíte něco jiného," zkusila jsem. „Neslyším. A upozorňuju vás – tady si takový věci nenecháme líbit,“ dodal nepřátelsky.

Další dny následovala lavina stížností. Prý se Bibi hrabe v záhonech (i když nikdy neopustila náš pozemek), Rony zase močí u jeho plotu (kam nemá přístup). Jednou jsem dokonce našla na své brance nepochopitelnou cedulku s nápisem: 
„Udržujte si zvířata na svém pozemku!“.

Začala jsem být ve střehu. Všimla jsem si, že když nejsem doma, někdo občas vhodí do naší zahrady kousek jídla – klobásy nebo salámu… Vždy jsem tyhle kousky naštěstí našla včas, ale nejistota, jestli nejde o otrávené návnady, byla děsivá. Policii jsem volat nechtěla – chtěla jsem to zkusit ještě jednou, po dobrém.

Zkoušela jsem si s panem Šindelářem promluvit. Nabídla jsem, že kdyby ho cokoli rušilo, může mi dát vědět. Jen mávl rukou a řekl: „Takhle se tady u nás nežije. To jste měla jít bydlet do města!“. V tu chvíli jsem ho přestala brát vážně. 

Pár dní na to jsem přišla domů a zjistila, že někdo přestříhal plot mezi našimi pozemky. Psi byli naštěstí zalezlí doma, ale představa, že by se dostali ven na silnici nebo k sousedovi mě vyděsila. To už bylo moc! Zavolala jsem policii, které jsem předala záznam z venkovních kamer. Bylo jasno, kdo je na vině.

Od té doby se pan Šindelář stáhl. Pochopil, že už si nenechám nic líbit. Většina sousedů mě podpořila, někteří dokonce řekli, že s ním mají podobné zkušenosti. Dnes už si já i psi užíváme zahradu v klidu. A i když to nebyl úplně hladký začátek, nelituji, že jsem se sem přestěhovala. Jen jsem pochopila, že i na vesnici může být sousedský boj stejně napjatý jako mezi byty v paneláku.