Domov pro něj nebyl bezpečným místem, ale zdrojem úzkosti. „Otec všechny mlátil,“ vzpomíná. Proto se s bratrem rozhodli z toxického prostředí co nejdříve utéct. „Oženil jsem se už na studiích medicíny a v devatenácti se stal poprvé otcem,“ říká Šebek, který má dnes čtyři děti. Jenže stíny z minulosti ho provázely i v dospělosti – přenášel je do vztahu s manželkou a rodinou. „Choval jsem se jako robot,“ přiznává.
Nezdravé rodinné vzorce a tlak, který v sobě nosil, ho nakonec přivedly až na pokraj sil. Uvažoval o tom, že by ukončil svůj život. „Vše jsem měl promyšlené,“ přiznal. Nakonec ale našel sílu žít dál, změnit se a zkusit napravit to, co v něm zničilo kruté dětství. O své cestě z temnoty napsal i knihu, v níž popisuje nejen bolestivé vzpomínky, ale i cestu k vnitřnímu klidu.
