Žena ve vedoucí roli se nemusí chovat jako muž, aby byla úspěšná, říká manažerka

Kariéra na vedoucí pozici bývá často plná nečekaných zvratů, výzev, ale také příležitostí, které člověka formují a přivedou na cestu, kterou si možná úplně nepředstavoval. Příběh Niny Wenzlové se rozvíjel podobně – na začátku kariéry si nekladla velké ambice, neměla vzory ani kontakty, které by ji nasměrovaly. Když se na počátku kariéry rozhodla jít studovat a věnovat se práci ve veřejném sektoru, neměla tušení, že jednou povede celý tým. Dnes je úspěšnou a respektovanou ředitelkou v nadnárodní společnosti, přičemž podporu, kterou získala na začátku své kariéry, se snaží předávat dál.

„Nikdy jsem neplánovala, že se stanu lídrem – netížila mě žádná očekávání, ale ani mě v kariéře nikdo nevedl a neměla jsem kontakty. Vedoucí pozice si mě našla sama, když mě povýšili na vedoucí týmu, zatímco jsem byla těhotná,“ vzpomíná dnes s tím, že za postup v kariéře tenkrát vděčila zejména svému tehdejšímu nadřízenému, který v ní viděl potenciál.

V průběhu své kariéry si Nina uvědomila, jak důležitá je podpora, zejména pro ženy, které čelí specifickým výzvám spojeným s mateřstvím. „Mnoho novopečených matek se potýká s pochybnostmi o sobě samých a s obavami, že narození dítěte znamená vzdát se kariéry. Jakmile si uvědomí, že tomu tak není, výrazně to zvýší jejich sebevědomí.“

Wenzlová upozorňuje třeba i na to, že podle Eurostatu české ženy stále vydělávají průměrně o 18 procent méně než muži, přičemž největší rozdíly v platech se vyskytují v profesích, jako jsou vrcholové manažerské pozice a zákonodárci. Genderový platový rozdíl není většinou výsledkem záměrné firemní politiky, ale spíše důsledkem dlouhodobých zvyků a stereotypů. I přesto – nebo možná právě proto – se situace za posledních 22 let zlepšila jen o 5 procent. Podle ní je proto čas, aby rovnost v odměňování byla skutečnou prioritou pro všechny a firmy začaly aktivně prověřovat, zda skutečně nabízejí spravedlivé podmínky a rovné příležitosti pro všechny své zaměstnance.

Jelikož se tato situace může zdát trochu pochmurná, vyzývá Wenzlová k tomu, aby si ženy hlavně pomáhaly vzájemně. „Své kolegyně vždy ráda a ochotně podpořím – ať už formou upřímné zpětné vazby, inspirace, nebo pomocné ruky. Ve svém týmu se snažím jít příkladem,“ říká s tím, že pro ni se jedná o přirozený proces a tuto mentalitu se snaží šířit i napříč firmou. Ženy, a to nejen ve vedoucích pozicích, pořád čelí škodlivým stereotypům.

„Stále existují mylné předpoklady – že ženy se nikdy nebudou plně věnovat své práci, protože dávají přednost rodině, že nemohou dostávat velké úkoly, které by jim zajistily potřebnou viditelnost, protože to zasáhne jejich osobní život – to je obava, která je někdy vyjadřována s dobrým úmyslem, ale nikdo by na to nepomyslel, pokud by se jednalo o muže,“ vykresluje problematiku Wenzlová a dodává: „Další stereotypy zahrnují například předpoklad, že ženy jsou příliš emocionální pro určité projekty nebo že automaticky přebírají organizační úkoly, jako je zajišťování dárků k narozeninám nebo psaní poznámek.“

Pro Ninu Wenzlovou je úspěch definován nejen kariérními výsledky, ale také tím, jaký odkaz zanechá v očích dalších žen, které se nebojí být ambiciózní a zároveň autentické. „Zakládejte si na své síle a nebojte se být zranitelné,“ zní její rada na závěr.