Za nejčastější příčiny stresu bývá považována nerovnováha mezi nároky a možnostmi – tedy mezi tím, co se od nás očekává, a tím, co reálně zvládáme. Stres může pramenit z přehlcení úkoly, nejasného zadání, rušivého prostředí nebo napjatých vztahů s kolegy. Významnou roli přitom hraje i naše vnitřní nastavení – schopnost říci „ne“, umění odpočívat i celková psychická odolnost.
Pokud tyto stresové faktory přetrvávají dlouhodobě, hrozí rozvoj syndromu vyhoření. Tento pojem se v odborné literatuře objevil poprvé v roce 1974 a jeho základní charakteristika zůstává dodnes obdobná.
„Vyhoření představuje psychický stav spojený s chronickým vyčerpáním – jak emočním, tak kognitivním – a často i celkovou únavou. Vyskytuje se převážně u profesí orientovaných na práci s lidmi, ale může postihnout kohokoliv. Na rozdíl od jiných psychických potíží má syndrom vyhoření přímou vazbu na pracovní činnost. Obtíže se zpravidla vztahují k výkonu práce a po přesunu pozornosti na soukromý život často dochází k jejich zmírnění,” vysvětluje Bírešová.
Dobrou zprávou je, že pokud včas rozpoznáte příznaky vyčerpání, můžete jeho rozvoj účinně zastavit.
