Trápily ji panické ataky, dnes podniká z Bali. Jak se vypořádat s perimenopauzou?

Zlata Biedermannová má za sebou působivou kariéru v médiích – pracovala jako redaktorka, reportérka i moderátorka v pořadech jako Snídaně s Novou, zprávařka v rádiích Frekvence 1, Evropa 2 nebo Český rozhlas Sever. Poznat ji můžete i z reportáží pro magazín Víkend na Nově. „Zpravodajství jsem milovala. Po letech jsem se ale vyčerpala,“ říká otevřeně. Když ji osud nasměroval z redakce na volnou nohu, rozhodla se vzít nabízenou šanci. Její tehdejší partner jí předal nově vzniklou agenturu, a tak skočila rovnýma nohama do podnikání. Vede ji už 21 let.

„Je to nádherná, kreativní a svobodná práce,“ pochvaluje si. Ale přesto to neznamená, že vždy šlo všechno hladce. Jistou dobu se musela vypořádat s tím, co je mnoha lidem až bolestně blízké – úzkostmi a panickými atakami.

„Když u mne ataka propukla, zastavila mne. Musela jsem na pár dnů úplně vypustit,“ vzpomíná Zlata. „Byla jsem v přírodě, chodila jsem, hodně jsem spala a skládala se znovu dohromady. Přemýšlela jsem, jak to udělat, abych mohla dát pracovat, ale uhájila si svůj prostor pro odpočinek a hlavně se už nehnala do všeho, kde mohu pomoci nebo udělat něco navíc. Uvědomila jsem si, že zdraví je opravdu na prvním místě a že to není jen fráze.“

Klid nakonec našla na indonéském ostrově Bali, odkud část roku vede svoje české podnikání. Neznamená to ale, že by zcela opustila svůj evropský životní styl, ačkoli by ráda dosáhla klid a vyrovnanost buddhistických mnichů. „Tady na Bali lidé žijí způsobem: co mohu udělat dnes, udělám zítra nebo pozítří. A to rozhodně není můj případ,“ směje se. „Já jsem německá povaha, miluju pořádek, organizovanost, přesnost a to na Bali absolutně nefunguje. Takže si v klidu a s láskou piluju svou německou „dokonalost“, na kterou jsou moji klienti zvyklí.“

Zkušenost s panickými atakami nebyla jediným momentem, kdy ji tělo přimělo zpomalit a přehodnotit zaběhnutý způsob života. Další výzva přišla s přechodem do perimenopauzální fáze – obdobím, o kterém se sice málo mluví, ale které ovlivní život každé ženy. Jedná se o přechodné období před menopauzou, kdy v těle ženy dochází k hormonálním výkyvům, které mohou způsobit nepravidelnou menstruaci, fyzické i psychické symptomy a celkovou změnu vnímání vlastního těla.

„Perimenopauza ke mně přišla častým krvácením. Menstruovala jsem dvakrát do měsíce. Velmi záhy jsem zašla k mému gynekologovi, který mi řekl, že to je asi počátek přechodu (některým z nás se doba mezi periodou posouvá a ten méně častý případ je, že krvácíte častěji – o tom jsem do té doby neslyšela) a pokud to bude trvat delší dobu, bylo by fajn začít brát antikoncepci, aby se menstruace opět srovnala. To jsem odmítla. Začala jsem se zajímat o alternativnější způsob ,léčby‘,“ vypráví Zlata o svých zkušenostech. Ačkoli nikdy nebyla alergická, během tohoto období se u ní objevily perimenopauzální alergie, neustálý pocit nachlazení (způsobený rovněž alergiemi), únava a bolesti hlavy.

A co by vzkázala ženám, které právě touto fází procházejí a cítí se ztracené? „Přejde to! Perimenopauza trvá sedm až 10 let. Je to šílené číslo, ale skončí to! Tak to zkusme přežít s láskou, neubližovat svému tělu, dát mu co nejvíce kvalitního jídla, spánku, odpočinku… Věřte, že já si to opakuji každý týden!“ vzkazuje dalším ženám s úsměvem.

Na otázku, jak najít rovnováhu mezi osobním životem a kariérou, odpovídá s pokorou – necítí se být expertkou, ale vychází z vlastní životní zkušenosti. „Nejsem si jistá, zda mám kvalifikaci na tuto otázku odpovědět, ale pokud bych měla těžit ze své životní zkušenosti, tak sněte. Vysněte si to, co chcete a jděte po tom. Trpělivě, pečlivě a neohlížejte se na škarohlídy a závistivce, kterých je všude plno,“ radí Biedermannová. 

„Mějte kolem sebe pár přátel, kterým věříte a kteří vás vždy nabijí energií, a hýčkejte si je. Starejte se o vztahy, které mají cenu a které vás naplňují, a odpoutejte se od všeho, co z vás energii vysává. Vím, tohle všechno není vůbec jednoduché. Odejít z nefungujících vztahů, postavit se čelem problémům, umět se ozvat, to chce odvahu a k tomu musí každá z nás dojít. Moc vám přeji, abyste právě dnes spustila nohy z postele a s úsměvem si řekla: dnes je ten den! A nebojte se, protože strach je v tomto případě jen otevřená brána do pekla…“