Věstonická venuše, ikonická soška a jeden z nejznámějších symbolů pravěku, dodnes fascinuje svou podobou. Zobrazuje ženu s výraznými křivkami – vypouklým bříškem, širokými boky, plnými stehny a mohutným poprsím, které sahá téměř k pasu. Právě tyto rysy nebyly vnímány jako přehnané, ale jako ideál, který měl hluboký význam.
V pravěkých společnostech byla žena chápána především jako dárkyně života. Schopnost otěhotnět, porodit dítě a postarat se o něj zajišťovala pokračování rodu, a proto ženám přinášela výjimečné postavení v komunitě. Tělesné znaky spojené s mateřstvím a hojností byly symbolem bezpečí, stability a naděje.
Žena s takto výraznými tvary představovala zosobnění plodnosti a životní síly. Nebyla jen obyčejným členem kmene, ale často byla uctívána jako bohyně matka – ochránkyně života, hojnosti a budoucnosti. Právě tento pohled na ženské tělo jako zdroj života a prosperity se otiskl do umění i myšlení tehdejší doby a dodnes nám připomíná, jak odlišně byly ideály krásy vnímány v různých obdobích lidských dějin.
