Ideál krásy v proměnách staletí: Ve které době by se vám líbilo?

Ve starověkém Řecku se krása nechápala jen jako otázka vzhledu. Ideálem byla především harmonie těla a duše – krásný člověk měl působit příjemně na pohled, ale zároveň vynikat moudrostí, vzděláním a kultivovaným projevem. Právě tohle spojení vnějšího a vnitřního se stalo měřítkem, které Řekové obdivovali a které se promítalo do jejich umění i každodenního života.

Je pravda, že tehdejší kultura často vyzdvihovala spíše mužské, až chlapecké tělo. Ideálem byla atletická, přiměřeně vyrýsovaná postava – silná, ale ne přehnaně mohutná, harmonická a přirozená. U žen se naopak cenily jemnější rysy a ženskost, ovšem bez extrémů. Hubenost nebyla cílem, stejně jako přehnaná robustnost.

Zjednodušeně řečeno: za krásnou byla považována žena, která působila jemně, mravně a vyrovnaně – s přirozenými křivkami, lehce vypouklým bříškem a postavou „tak akorát“. Krása měla být přirozená, klidná a důstojná, ne vyhrocená do extrému.