Dušičky a Halloween: Dva světy, jeden kořen. Jak se z piety stala oslava života i smrti

Konec října a začátek listopadu – období, kdy se dny krátí, vzduch voní voskem a dýněmi, a svět se ztiší. V kalendáři vedle sebe stojí dva zdánlivě odlišné svátky. Jeden hlučný, barevný, provokativní. Druhý tichý, pokorný, plný světla svíček. Přesto oba spojuje jediné – snaha nezapomenout na ty, kteří už tu nejsou, a vyrovnat se s tím, že život i smrt jsou dvě strany téže mince.

Halloween má své kořeny v keltském svátku Samhain, který označoval přechod mezi létem a zimou. Lidé věřili, že v noci z 31. října na 1. listopadu se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých a duše mohou znovu přecházet mezi světy. Později svátek přejala církev pod názvem All Hallows’ Eve – Předvečer Všech svatých. V 19. století ho do USA přinesli irští přistěhovalci, kde se proměnil v podobu, jakou známe dnes: kostýmy, dýně, sladkosti a humor, který pomáhá smrt odlehčit a proměnit ve hru. Antropolog Tomáš Hirt z Masarykovy univerzity k tomu uvedl: „Halloween se stal způsobem, jak přetavit strach ze smrti do rituálu, který je veselý a sociální – smrt se oslavuje, ne popírá.“

Dva přístupy ke smrti

Zatímco Halloween je svátkem odvahy čelit temnotě s nadsázkou, Dušičky jsou spíše o ztišení a vděku. V české tradici má smrt stále vážnost a duchovní rozměr, zatímco anglosaský svět ji proměnil v společenský rituál – strašidelný, ale zároveň terapeutický. Psycholožka Irena Smetáčková upozorňuje, že humor kolem Halloweenu může pomoci dětem pochopit smrt „bez úzkosti a tabu“, zatímco návštěva hřbitova o Dušičkách učí „úctě a kontinuitě“.

Když se tradice potkávají

V Česku se oba svátky postupně prolínají. Na zápražích se objevují vyřezané dýně, ale hřbitovy zůstávají plné svící. Zatímco starší generace často považuje Halloween za „americkou módu“, mladší ho vnímá jako hravou součást podzimu. Ve školách se pořádají kostýmové karnevaly, v obchodech přibývají strašidelné dekorace, a přitom se lidé stále vydávají zapálit svíčku svým blízkým. „To, že u nás koexistují oba svátky, není rozpor, ale přirozený vývoj. Každá kultura si vytváří vlastní způsob, jak mluvit o smrti – Češi mají Dušičky i Halloween, protože potřebují obojí,“ dodává etnoložka Kateřina Lišková z Masarykovy univerzity.

Vyřezávání dýní: Od irských tuřínů k americkým dýním: příběh Jacka s lucernou

Tradice vyřezávání dýní na Halloween má původ v dávné keltské legendě o muži jménem Jack O’Lantern, tedy „Jack s lucernou“. Podle irského příběhu byl Jack lakomý a lstivý podvodník, který několikrát přelstil samotného ďábla. Když zemřel, nechtěl ho do nebe pustit Bůh – a do pekla zase nesměl kvůli svým podvodům s ďáblem. Zůstal tak odsouzený k věčnému bloudění mezi světem živých a mrtvých. Ďábel mu z milosti dal jen uhlík, který si Jack vložil do vydlabané tuřínové lampy, aby mu svítil na cestu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: 8 snadných DIY nápadů na halloweenské dekorace, které promění váš domov

Tento příběh se postupně stal součástí keltských oslav Samhainu – svátku konce léta a začátku zimy, kdy se podle tradice stíraly hranice mezi světem živých a mrtvých. Lidé v Irsku a Skotsku si proto začali vyrábět podobné lampy z tuřínů, řepy nebo brambor, aby světlem odháněli zlé duchy a bloudící duše. Když se irští a skotští přistěhovalci v 19. století usadili v Americe, přenesli tuto tradici s sebou. Tam však brzy zjistili, že dýně, která byla v Novém světě hojně rozšířená, je k vyřezávání mnohem vhodnější než tvrdé evropské kořenové plodiny. Byla větší, lehčí a po vydlabání krásně prosvítala. Z původního „Jackova lucerny“ se tak stala dnešní pumpkin lantern, ikonický symbol amerického Halloweenu. Dnes vyřezávání dýní spojuje pohanské kořeny s moderní zábavou. Dýně zdobí okna, zápraží i hřbitovy po celém světě – a i když si jen málokdo vzpomene na starý příběh o Jackovi a jeho ďáblovi, právě z něj pochází světélkující tváře, které každý rok na konci října ožívají.

VYZKOUŠELI JSME ZA VÁS: Foto návod: Jak si vyřezat dýňového netopýra? S tímto návodem to zvládne každý

Od keltských masek po superhrdiny: jak se z rituálu ochrany stala oslava fantazie

Tradice převlékání do kostýmů na Halloween sahá až do dávnověku a úzce souvisí s keltským svátkem Samhain, který se slavil na přelomu října a listopadu. Právě tehdy podle víry starých Keltů přicházela temnota a hranice mezi světem živých a mrtvých se rozplývala. Lidé věřili, že se v noci z 31. října na 1. listopadu vracejí duše zemřelých – a spolu s nimi i zlí duchové, kteří hledají těla, do nichž by se mohli vtělit. Aby se jim vyhnuli, převlékali se do masek a kožešin, které měly duchy zmást nebo odradit.

Tento zvyk přetrval i po christianizaci Evropy, kdy se Samhain postupně proměnil v All Hallows’ Eve – tedy „Předvečer Všech svatých“. Lidé i nadále chodili po vesnicích převlečení a zpívali písně za zemřelé, často výměnou za drobné jídlo nebo sladkosti. Tento zvyk se nazýval souling – předchůdce dnešního „trick or treat“. Když se irští a skotští přistěhovalci v 19. století usadili v Americe, přinesli s sebou i tuto tradici. Postupně se smísila s americkou kulturou, lidovou tvorbou a komerčními svátky. Na přelomu 19. a 20. století se kostýmy staly součástí karnevalových oslav, a ve 20. století je posílil filmový průmysl – zejména s nástupem hororů a komiksů. Děti i dospělí začali napodobovat postavy z filmů, strašidel i popkultury.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: 

Dnes se Halloween proměnil z rituálu ochrany před duchy na oslavu fantazie a kreativity. Kostýmy už neslouží jen k zastrašení zlých sil, ale především k vyjádření sebe sama – ať už jde o čarodějnice, zombie, superhrdiny, nebo filmové hvězdy. Z původního magického rituálu se tak stala radostná tradice, která spojuje humor, strach i imaginaci.

Ať už zapálíme svíčku na hrobě nebo lucernu z dýně, jde o totéž: o světlo, které překonává tmu. Halloween i Dušičky jsou připomínkou, že život má hodnotu právě proto, že končí. Jeden svátek učí nebát se smrti, druhý – nezapomenout na ty, kteří nás opustili. Možná proto se u českých domů začínají objevovat dýně s hořící svíčkou. Nejsou symbolem importované kultury, ale nového porozumění smrti – s úctou i nadhledem.

Zdroje: nationalgeographic.com, The Celtic Roots of Halloween, The Origins of Halloween Traditions