Stejně jako se v poslední době stalo populární mluvit v médiích i na přednáškách o tzv. fuck-upech, čím dál více matek veřejně i na sociálních sítích mluví o tom, jak není jednoduché zkombinovat pracovní a rodinný život, jak už mají všeho plné zuby, a i když jsou pro ně děti to nejdůležitější, přesto by se občas rády normálně vyspaly. Reálnost mateřství se u nás nebojí na sociálních sítích občas ukazovat například Nikol Štíbrová, Marie Doleželová, Tereza Ramba nebo Tamara Klusová. A je to samozřejmě naprosto v pořádku a k dobru. Proč se ale pak musí ženy, které se rozhodly tento způsob života neabsolvovat, a mít ho podle svých slov jednodušší a svobodnější, stále obhajovat?

Podle studie z roku 2006 socioložek Hany Haškové a Lenky Zamykalové Mít děti - co je to za normu? Čí je to norma?, která vznikla pod Sociologickým ústavem Akademie věd ČR, je rodičovství společenská norma. Stát se rodičem je podle společnosti normální, zatímco všichni bezdětní a zejména bezdětné jsou pak "potenciálně vinnými" svou abnormalitou. A i když máme svobodu v tom, že si můžeme vybrat, zda děti mít budeme, nebo ne, tato rozhodnutí nejsou hodnocena rovnocenně.

Máš dělohu, tak ji využij

"Rodičovství je takový 'povinně volitelný' předmět na cestě k dospělosti. Lze sice volit i alternativní předměty - například náročné povolání -, ale ty se ve výsledném hodnocení (naší biografie) tak pěkně nevyjímají. Zejména u žen ne. Pokud bychom chtěly v tomto školním podobenství pokračovat, řekly bychom, že co se hodnotí zejména, je míra snahy, kterou každý žák alias uchazeč o rodičovství vyvine," píší české socioložky ve své studii, ve které zkoumaly, jak se v českých médiích a diskusích o dobrovolně i nedobrovolně bezdětných mluví.

Předpoklad ženy k tomu mít dítě je také dán jejím tělem: žena má dělohu, a proto je přirozené, aby ji využila. Stejně tak není možné, aby neměla mateřské pudy, pojem ženství a mateřství vlastně splývá. Je ale třeba mluvit o tom, že existují ženy (a muži), které jednoduše mateřský pud nemají a opravdu se u nich nic nezmění "tikáním biologických hodin".

"Upřímně mi děti nikdy nic neříkaly, ani jako malá jsem si nehrála s panenkami nebo kočárkem. Vedle toho, že tak děti nemám ráda, mám ráda svůj klid a pohodu. Mít věci pod kontrolou, což s dítětem fakt nejde," říká pětadvacetiletá členka české facebookové skupiny No kidding. Pracuje v sociálních službách a chtěla zůstat v anonymitě - i proto, že když se někde objevilo její jméno v souvislosti s tímto tématem, okamžitě si na svém účtu vysloužila vlnu negativních a agresivních zpráv.

Jsem žena, i když nemám dítě

Facebookovou stránku No kidding, která sdružuje dobrovolně bezdětné, založila šestadvacetiletá umělecká maskérka Nikola Šrubařová, a navazuje tak na kanadský sociální klub pro dobrovolně bezdětné páry i singles No kidding!, za kterým stojí od roku 1984 Jerry Steinberg. Klub má dnes různé podoby svých odnoží ve více než čtyřiceti zemích. 

"Na No kidding! jsem narazila zcela náhodně, něco jsem si na této stránce přečetla a zjistila, že zaujímá stejné stanovisko jako já. Založila jsem tak českou facebookovou stránku, protože je fajn vědět, že opravdu nejste nenormální. Občas pořádáme menší přátelská setkání, ale jde nám především o to, abychom nebyli bráni jako nějaká šílená monstra jen proto, že nechceme děti. Hlavně tedy, co se týká žen. Podle některých totiž ženami ani nejsme," vysvětluje Šrubařová.

Hana Hašková, která je u nás odbornicí na problematiku dobrovolně bezdětných, toto potvrzuje. Říká, že ať už je bezdětnost dobrovolná, nebo ne, je v každém případě stigmatizující a bezdětní mají většinou na výběr dvě nálepky, kdy je lidé buď litují a dávají "zaručené rady", nebo je odsoudí za kariérismus a sobectví. "Dobrovolně bezdětní bývají často kritizováni jako ti, kteří se snažili málo nebo vůbec. Jako ti, kteří nechtěli slevit ze svých nároků, požadavků, očekávání. Kteří se nechtěli uskromnit. Je to svobodná volba, ale volba mít dítě nebo zůstat bezdětná nejsou chápány jako rovnocenné a stejně hodnotné alternativy," tvrdí Hašková.

Děti nemají i světově úspěšné celebrity 

Ze světových celebrit děti nemá například moderátorka Oprah Winfreyová, herečka Jennifer Anistonová, Renée Zellwegerová nebo Helen Mirrenová, která dokonce otevřeně promluvila o tom, že ji jednoduše mateřství ani děti nezajímají: "Nemám žádné mateřské pudy a nemyslím si, že bych vyčnívala. Strašné je podle mě to, že spousta žen děti nechce, ale mají pocit, že by měly," řekla herečka. K tématu bezdětnosti své řekla také Kim Cattralová, seriálová Samantha ze Sexu ve městě: "Bezdětná - ono 'bez' zní, jako kdyby dotyčná osoba znamenala něco míň jen proto, že nemá děti," rozčílila se v rozhovoru pro BBC.

Pod hashtagem childfree (v angličtině už odstoupili od výrazu childless, který implikuje, že člověku něco chybí) tak najdete na Instagramu spoustu příspěvků, jako například fotografii ženy s tvrzením, že ženy, které nechtějí děti, nepotřebují lítost, nejsou staré, osamělé, divné a to, že nechtějí děti, neznamená, že děti nenávidí nebo jsou sobecké a nejsou ani méně ženami a hlavně - nemusí nikomu své rozhodnutí vysvětlovat.

Právě s neustálým vysvětlováním svého rozhodnutí se ale ženy, které z šedesáti procent tvoří osazenstvo sledujících stránky No kidding, podle její zakladatelky potýkají. "Bohužel se musím neustále obhajovat. Pro některé lidi jsem sobec, magor nebo nejsem žena. Já přitom mám jen ráda svůj život takový, jaký je. Nemuset se nikým a ničím omezovat. A ano, děti zvlášť nemusím, necítím žádné pudy ani potřebu je mít," vysvětluje Šrubařová.

Mám ráda klid a chci si dělat věci po svém 

Absenci jakýchkoliv mateřských pudů cítí také jednačtyřicetiletá Martina Melicharová, která pracuje v administrativě. "Důvodů, proč děti nemít, je vícero, ale ten hlavní je absence mateřských pudů, mimina mě nechávají absolutně chladnou a jejich řev mě dovádí k šílenství. Kromě toho jsem měla zdravotní problémy, které by těhotenství jen zkomplikovaly, kdy trpím velkou únavou a o dítě bych se nedokázala postarat. Další faktor je, že mám ráda klid a jsem spíše samotářský typ," vysvětluje.

Ta mimo jiné dodává, že je opravdu těžké lidem vysvětlit, že si jednoduše nebude pořizovat něco, co nechce, a uvažuje o sterilizaci, "aby měla klid". Sterilizaci podstoupila také čtyřiatřicetiletá Eva Baťhová, která pracuje jako logistka kuchyňského studia. "O sterilizaci jsem zažádala již zhruba před sedmi lety, hned jak to zákon začal umožňovat. V té době mi bylo 26 a byla jsem čerstvě po vysoké škole. Gynekolog mi tenkrát doporučil, ať si to rozmyslím. Hrozně mě to tenkrát ranilo, přišla jsem si jako člověk, který se neumí rozhodnout, nebo jako dítě, které potřebuje poradit. Nerozhodla jsem se úplně přes noc, ale vedly mě k tomu i zdravotní problémy, respektive už pro mě nebylo úplně vhodné brát hormonální antikoncepci a žádný jiný způsob ochrany mi nevyhovoval a nepřišel dostačující. Chtěla jsem si o svém životě a těle rozhodnout sama a zpětně toho vůbec nelituji. Naopak, konečně se cítím svobodná a žiju naplno," říká.

Na bezdětné muže takový tlak není 

Podobně jako v jiných věcech i v případě, kdy se žena rozhodne nemít děti, se na ni společnost dívá jinak než na muže. Spojení matka žena je kulturně i historicky vnímáno jako mnohem užší než spojení otec muž, protože jsou ženy k mateřství poutány skrze tělo, instinktivní pudy a city. A pokud uvažujeme v protikladech a kategoriích, kdy je podle Hany Haškové konstrukcí biologické přirozenosti právě reprodukce a instinktivní mateřská láska, pak nereprodukce a nedostatek mateřského pudu a lásky jsou považovány za biologickou nepřirozenost.

"V deváté třídě mi hrozila třídní důtka za to, že jsem nechtěla v rodinné výchově přebalovat panenku. Zarytě jsem tvrdila paní učitelce, že to nikdy nebudu potřebovat. Čím více jsem se rozkoukávala po světě, nacházela jsem spoustu důvodů, proč do toho nejít. Pro mě je asi nejhorší představa, že už tu nebudu jen sama za sebe, ale budu mít za někoho zodpovědnost a řešit primárně jeho potřeby," říká Baťhová, jež je tři roky vdaná za partnera, který děti také nechce.

S partnery je třeba hned jednat na rovinu

Právě nalezení partnera nemusí být pro ženy i muže v tomto ohledu jednoduché, Baťhová prý s partnery vždy jednala na rovinu, aby ani jeden z nich neztrácel čas. "Nechtěla jsem nikoho obírat o čas, který by se mnou zbytečně investoval. Každopádně jsem tři roky vdaná za skvělého chlapa, který to má stejně. Cestujeme, užíváme života, oba máme časově náročnou práci a jsme vděční, že máme jeden druhého a večer můžeme přijít do uklizeného bytu, kde je klid, nalít si skleničku vína a být jen spolu," popisuje.

Podle osmadvacetiletého Filipa, který pracuje jako oblastní manažer pro specializované obchody s elektronikou a který chce také zůstat v anonymitě, to mají ale ženy, které se rozhodnou nemít děti, ve společnosti i vztazích složitější. "Nijak zvlášť se nemusím ostatním obhajovat, stačí říct, že děti nechci, a tím většinou celá debata na toto téma končí. Vidím ale, že u žen je to jinak. U mě i u mého kamaráda to jde hladce, nikdo se ohledně toho nestresuje. U svých bývalých partnerek, známých bezdětných nebo i současné partnerky ale vidím, že být bez dětí je stále bráno jako nějaká nemoc nebo porucha. A to zejména ze strany jiných žen, které o děti stojí, mají je nebo je plánují. Mají potřebu vnucovat svůj životní postoj druhým, zatímco chlapi to prostě neřeší," říká.

Není to prázdnota, ale svoboda

V současnosti je v České republice podle Českého statistického úřadu deset procent bezdětných žen u žen narozených na konci sedmdesátých let, což je v evropském měřítku malý podíl. Statistiky nicméně nesledují, zda se ženám nedaří otěhotnět, nebo děti nechtějí dobrovolně. V následujících letech statistika očekává růst, v budoucnu podle predikcí zůstane každá pátá třicátnice bezdětná.

O tom nemít dítě se často mluví jako o jakési prázdnotě, kdy "pouze matky již vědí, že život není bez mateřství naplněn, a je jim proto dán hlas, zatímco ty bezdětné jsou označeny za ty, které ještě nevědí, a musí na to teprve přijít," píší ve své studii Hašková a Zamykalová. Pravda ale je, že životy bezdětných jsou stejně jako životy "dětných" zaplněny mnoha různými věcmi, lidmi, činnostmi a pocity, což potvrzuje například studie Paula Dolana, experta na štěstí z London School of Economics, podle které mají bezdětné ženy pozitivní přístup k životu a jsou v lepší fyzické kondici než ty, které se rozhodly děti mít. Jak píší Hašková a Zamykalová, bezdětnost tak nemusí být prázdnotou, ale svobodným prostorem.