Z výhřezu plotének se vyklubala rakovina. Příběh Romana ukazuje, že i doktoři se mýlí

Až do roku 2024 devětapadesátiletý Roman, který bydlí poblíž Kolína, netušil, že se v jeho plicích rozvíjí závažné onemocnění. Celý život se věnoval běhu a nikdy nekouřil. Kromě zánětu mozkových blan, který prodělal ve třiceti letech, se těšil pevnému zdraví. Na konci roku 2023 se však objevily silné bolesti mezi lopatkami, které neustupovaly. V kolínské nemocnici lékaři zjistili výhřez meziobratlových plotének v oblasti krční páteře. Podle jejich názoru ale situace nebyla natolik vážná, aby vyžadovala operaci. Roman se ale radši spolehl na svou intuici.

„Chtěl jsem mít jistotu, že opravdu žádný zákrok nepotřebuji. Známý mi poradil, abych svůj stav probral ještě s neurochirurgy z nemocnice v Hradci Králové, s nimiž měl dobrou zkušenost. Ti mi naopak operaci doporučili a hned nabídli i termín zákroku,“ vzpomíná Roman.

Roman poté podstoupil sérii dalších vyšetření. V pražské Nemocnici Na Homolce lékaři zjišťovali, zda se rakovina nerozšířila do dalších částí těla. „Ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze jsem pak podstoupil bronchoskopii, při které mi odebrali vzorek nádoru. Výsledek jeho rozboru už tak příznivý nebyl – ukázal totiž, že je nádor zhoubný,“ vzpomíná Roman.

Se všemi výsledky se vrátil zpět do kolínské nemocnice, kde vše konzultoval s paní primářkou z plicního oddělení.

„Sdělila mi, že karcinom sice není agresivní a pravděpodobně rychle neporoste, měl by se ale odoperovat co nejdřív. Okamžitě se proto spojila s III. chirurgickou klinikou 1. LF UK a FN Motol a domluvila termín zákroku,“ přibližuje Roman.

Zpětně velmi oceňuje, že se o všechna vyšetření i samotnou operaci nemusel starat sám. „Nebylo to pro mě jednoduché období. Paní primářka mi ho svým přístupem hodně ulehčila. Jsem jí vděčný za to, jak rychle se o všechno sama postarala,“ zdůrazňuje Roman.

S laskavým a ochotným přístupem se pak setkal i ve Fakultní nemocnici v Motole. Před samotnou operací mu tamní lékaři vše podrobně vysvětlili. „Každé léčbě předchází řada vyšetření, jejichž cílem je navrhnout pro konkrétního pacienta na míru ušitý léčebný plán. Využíváme přitom umělou inteligenci, 3D model plic a pokročilé zobrazovací metody, včetně modelace pomocí virtuální a rozšířené reality,“ vysvětluje prof. MUDr. Robert Lischke, Ph.D., přednosta kliniky a vedoucí Pneumoonkochirurgického centra a Národního programu transplantace plic. „3D model plic nám napověděl, že nádor můžeme bezpečně operovat.“

„Podstoupil jsem tzv. robotickou operaci, při které chirurgové nemusí otvírat celý hrudník. Na těle jsem tak měl jenom několik malých vpichů,“ popisuje Roman. „Než se lékař naučí robota rutinně ovládat, potřebuje léta praxe a být neustále na sále. Vzhledem k tomu, že na naší klinice ročně provedeme přibližně 3000 operací, o praxi není nouze,“ připomíná prof. Lischke.

Pomocí robotické ruky – speciálního chirurgického přístroje – mu lékaři odstranili nejen nádor, ale rovnou celý plicní lalok. Operace se zdařila a pozitivní byl i následný histologický rozbor – v uzlinách se nenalezla žádná další nádorová ložiska. 

Díky šetrné technice zákroku Roman netrpěl výraznějšími bolestmi. „Večer po operaci mi sestřička nabízela jídlo, neměl jsem ale hlad. Když jsem ji asi o hodinu později přece jen o něco malého k snědku požádal, ochotně mi donesla jogurt. Možná to zní jako banalita, taková vstřícnost a lidskost ale podle mě úplnou samozřejmostí není,“ říká pacient.

Z nemocnice ho lékaři propustili domů už po třech dnech s tím, že by se měl vyhýbat větší fyzické zátěži. Rekonvalescence sice trvala několik týdnů, Roman se ale cítil dobře a brzy začal podnikat delší procházky. Překvapivě ho přestaly trápit i bolesti páteře, kvůli kterým měl původně podstoupit jinou operaci.

„Když jsem po měsíci přijel do Motola na kontrolu, všechna vyšetření byla v pořádku. Ptal jsem se proto, jestli můžu zase začít běhat. Lékaři nic nenamítali, a tak jsem se postupně ke svému největšímu koníčku zase vrátil,“ usmívá se Roman. Brzy poté se vrátil i do práce – jelikož nepracuje manuálně, mohl se vrátit poměrně rychle. Na pravidelné kontroly nyní dochází na plicní oddělení nemocnice v Kolíně a jeho zdravotní stav zůstává stabilní. „Cítím se teď dobře – i po psychické stránce. Po operaci se hodně ulevilo nejenom mně, ale i celé rodině, která mi byla velkou oporou,“ říká Roman a dodává, že díky lékařům opět žije naplno.

Pár měsíců po operaci si dokonce troufl na desetikilometrový běžecký závod Běchovice–Praha. „Neběhám sice tak rychle jako dřív, to ale není vůbec podstatné. Důležité je, že zase zvládnu doběhnout do cíle.“

Zdroj: plicnichirurgie.cz, MaVe.pr