Spánková prokrastinace: Když se ponocování stane (zlo)zvykem

Spánková prokrastinace je dnes celosvětovým trendem. Čím dál častěji totiž neodkládáme jen úkoly, do kterých se nám nechce, ale i spánek. Touto „diagnózou“ netrpí jen workoholici, kteří nutně chtějí dokončit vše, co si naplánovali. Stále častěji jí podléhají i ti, kteří jsou přes den v jednom kole a nemají vůbec žádný čas pro sebe, na svůj odpočinek. Jde třeba o rodiče malých dětí, o lidi ve stresových pracovních pozicích, manažery, vrcholové sportovce a obecně jedince zaměřené na výkon.

Zatímco po náročném dni by si naše tělo užilo a zasloužilo vydatný odpočinek v posteli, hlava je proti. Chtějí si totiž konečně užít svou chvilku klidu, čas, kdy po nich nikdo nic nechce. Tak zapnou počítač nebo televizi a pustí „jeden“ díl jejich oblíbeného seriálu, pak druhý, třetí… A najednou jsou dvě ráno. A i když předem ví, že toho budou nejpozději hned ráno hodně litovat, touha po odreagování je prostě silnější.

Jenže toto umělé prodlužování dne právě na úkor našeho spánku nás dřív nebo později dožene. I když totiž do postele chodíme čím dál později, nemilosrdný budíček, který oznamuje začátek našich každodenních povinností, se nemění. A tělu se to brzo přestane líbit. Následky na sobě sami můžeme pociťovat už druhý den, kdy jsme unavení, těžko se soustředíme a náš pracovní výkon také není takový, jak bychom si přáli. O změnách nálad a podráždění nemluvě.

Pokud spánek odkládáme dlouhodobě, dojde k rozhození našich vnitřních hodin. Zadělat si můžeme i na chronickou nespavost, které má dalekosáhlé důsledky na náš organismus. Je navíc velký rozdíl, jestli jít spát nechceme nebo naopak spát prostě nemůžeme. Spánkovou prokrastinací si koledujeme i o řadu nejrůznějších zdravotních potíží, jako je cukrovka, obezita, deprese nebo srdeční choroby. Naše tělo se také stává náchylnější k nejrůznějším nemocem, protože imunita dostává nedostatkem spánku obzvlášť zabrat. Cítí se totiž permanentně ve stresu.

Jak tedy pro sebe získat trochu času, a zároveň spát doporučených šest až devět hodin? Začněte dělat kompromisy. Místo tří dílů seriálu si pusťte jeden, stejně tak zkraťte procházení sociálních sítí. Plánujte si čas pro sebe, ať je to hodina denně nebo jeden den týdně, budete tak mít menší potřebu dohánět relaxaci před spaním. Zkraťte také seznam úkolů, které jste si na pracovní den uložili. Splňte jeden nebo dva a jděte spát s čistou hlavou a dobrým pocitem. Pomoci může také vytvoření večerní a noční rutiny, která zautomatizuje vaše chování. Prospěje vám třeba koupel, protáhnutí nebo meditace.