Po porodu přišel šok: Mladá maminka bojovala s rakovinou, sílu jí dodala i osmiletá dcera

Před vypuknutím nemoci byla Monika nesmírně aktivní mladá žena. Ve volném čase se věnovala modelingu a focení, pracovala jako lakýrnice autobusů, ale naplňovala ji také činnost sociální pracovnice v domově pro seniory, kde s láskou pečovala o lidi s Alzheimerovou chorobou. Chvíle štěstí s novorozeným synem však brzy přerušily nečekané zdravotní komplikace. Začal ji trápit dráždivý kašel, těžké dýchání a úporné noční pocení. Zpočátku situaci nepřikládala velkou váhu a domnívala se, že jde o běžnou chřipku. Když ale nezabíraly volně prodejné léky ani předepsaná antibiotika, odeslala ji praktická lékařka na rentgen plic.

Ačkoliv byla mladá maminka vnitřně odhodlaná nemoc porazit, samotná léčba se ukázala jako extrémně fyzicky vyčerpávající. Hned po první chemoterapii a zavedení žilního portu se dostavily devastující stavy. Monika zvracela celých osm hodin v kuse, až ji vyčerpanou musela odvézt sanitka. „V nemocnici se zjistilo, že jsem utrpěla akutní sepsi. Zcela mi klesly krevní hodnoty a skončila jsem na jednotce intenzivní péče, kde mi museli podávat krevní transfuze,“ popisuje vážnou situaci.

Druhá chemoterapie přinesla ještě dramatičtější chvíle. K obávanému vypadávání vlasů se přidalo masivní dvanáctihodinové zvracení s příměsí krve. Zcela neschopnou se postavit na nohy ji maminka vezla brzy ráno třicet kilometrů zpět do nemocnice se kbelíkem na klíně. Zdravotníci okamžitě zasáhli a odhalili, že opakovanou sepsi vyvolává zavedený port. Ten musel urgentně ven a byl nahrazen PICC katetrem, přičemž lékaři museli upravit celkovou léčbu.

Andělé v rodině a psychologická podpora

Tyto traumatizující zážitky si vybraly krutou daň na její psychice. Objevil se panický strach z každé další dávky chemoterapie. Monika se cítila zcela bezmocná a v noci potají plakala do polštáře. Nejvíce ji trápil dojem selhání v mateřské roli. „Měla jsem v sobě takový pocit, že jsem neschopná, že to nezvládám a že bych to jako máma zvládnout měla,“ přiznává otevřeně. Proto učinila zásadní a velmi správný krok – vyhledala odbornou pomoc psycholožky, což jí v těžké životní etapě přineslo potřebnou úlevu.

Klíčovou oporou se jí stala její nejbližší rodina, která zafungovala naprosto ukázkově. Moničin partner neváhal převzít veškerou péči o domácnost a děti. Přestože vstával ve čtyři ráno do práce a vracel se v pět odpoledne, dokázal obstarat malého syna, uvařit, uklidit a během nejtěžších chvil nemoci stál pevně po jejím boku. Při zvracení ji držel za ruku a neustále ji ujišťoval, že nemoc porazí společně.

Neocenitelným strážným andělem byla i její šedesátiletá maminka. „Přestože chodila na dvanáctihodinové směny, nevynechala jediné lékařské vyšetření a během chemoterapií seděla u mě nebo hlídala synka. Když partner s maminkou nemohli, okamžitě je zastoupili moji bratři nebo taťka,“ vzpomíná s vděkem.

Naprostým balzámem na zraněnou duši byl pro Moniku přístup zdravotnického personálu z hradecké nemocnice. Ačkoliv se mladá žena zpočátku před lékaři uzavírala, sestřičky si k ní dokázaly najít cestu plnou lidskosti. Vždy ji dokázaly povzbudit, vyslechnout a odpovědět na veškeré obavy.

„Pokaždé, když jsem tam brečela s tím, že na další chemoterapii jít nechci, sestřička Jaruška mě pohladila a řekla, že spolu všechno zvládneme. Že dojdeme do toho konce,“ vypráví s dojetím Monika. Sestřička se s mladou pacientkou dokázala bavit dlouhé desítky minut, stala se její největší důvěrnicí a pomáhala jí zahánět neodbytný strach.

Dvacetikoruny plné naděje a hrdost na dcerku

Závažná nemoc mámy hluboce zasáhla i tehdy osmiletou dceru Marušku. Ta navíc musela ve škole čelit velmi bolestivé zkušenosti – stala se terčem šikany od spolužáků, kteří se jí posmívali kvůli tomu, že její nemocná maminka nemá vlasy. Z lásky k matce a ve snaze nepřidělávat jí další starosti však Maruška své trápení tajila a plakala jen po nocích.

Navzdory vlastnímu trápení se v Marušce zrodilo ohromné odhodlání pomáhat. Celý rok poctivě plnila domácí práce, za které dostávala dvacetikoruny. Ty si nešetřila pro sebe, ale rozhodla se je darovat lidem, kteří bojují s rakovinou a potřebují pomoc ještě více. Právě laskavá sestřička Jaruška rodinu propojila s pacientskou organizací LYMFOM HELP.

Došlo tak k nádhernému a emotivnímu setkání, při kterém Maruška předala své pečlivě uspořené peníze zástupkyním organizace. Za svůj štědrý skutek obdržela od LYMFOM HELP oficiální „Radostný certifikát“, který hrdě zdobí zeď jejich domova. „To, že se takhle osmiletá holka dokáže starat o ostatní, mě úplně dostalo. Jsem strašně ráda, že jsem dokázala vychovat takhle laskavého člověka,“ neskrývá svou hrdost Monika a dodává: „Naše rodina by touto cestou ráda vyjádřila organizaci LYMFOM HELP obrovské a upřímné poděkování. Právě díky nim se Marušce splnil sen a já jsem získala pocit, že v těžké situaci mi někdo opravdu rozumí a dokáže ocenit takto krásné gesto.“

Nové životní hodnoty a šťastný návrat k mateřství

Cesta k uzdravení nebyla přímočará. Po náročných chemoterapiích přišlo ještě jedno zklamání, když kontrolní vyšetření ukázalo zvětšenou uzlinu. Monika se psychicky na moment sesypala v domnění, že léčba nezafungovala. Následná biopsie ale naštěstí prokázala, že se jedná pouze o malý zbytek lymfomu a zhoubné onemocnění bylo zažehnáno. Monika následně úspěšně podstoupila měsíční sérii ozařování, které už snášela mnohem lépe.

Dnes má to nejtěžší za sebou a raduje se z dokončené léčby. Jak jí kdysi poradila její psycholožka – i v tom nejhorším je třeba hledat něco dobrého. Díky prodělané nemoci si Monika zcela přeskládala životní priority, naučila se neřešit malichernosti a uvědomila si, co má skutečnou hodnotu. Poznala navíc řadu úžasných lidí, kteří navždy obohatili její život.

Nyní se s velkým optimismem vrací k běžným radostem. Znovu může trávit čas milovanými koníčky, podnikat výlety, chodit se svými dětmi plavat a především – po dlouhém roce strachu a bolesti si konečně může naplno a bez omezení užívat své mateřství. Její příběh zůstává silným a autentickým svědectvím o tom, že i ta nejtemnější diagnóza se dá za pomoci moderní medicíny, milující rodiny a velké vnitřní síly úspěšně překonat.

VIDEO: První příznaky – pneumolog Miloslav Marel o rakovině plic

Zdroj: autorský text